Zase fňukám.

29. srpna 2016 v 22:33 | Miky
Dá se říct, že nemám co dělat. Dny ale i přes to ubíhají normálně a ani neprotestují, že nejsou nijak smysluplně vyplněny. Říkám tomu 'přečkávací období' a sama na sebe se za to zlobím. Většina mých myšlenek a plánů je teď uvozena slovy ,,Až si najdu byt....'' nebo ,,Až budu mít kde bydlet....'' nebo ,,Až budu zase zpět v Praze….''


První věc, na kterou po probuzení pomyslím, je počet inzerátů a nabídek bydlení, které se přes noc vylíhnou, a moje poslední myšlenka před usnutím se týká toho, že už zase nic nevyšlo. Ve snech mě pronásledují realitní makléři a byty, ve kterých nejdříve musíte projít koupelnou, než se dostanete do kuchyně. (Ano, už jsem takových celkem dost viděla.)

Moc dobře vím, že by to tak být nemělo, že bych si měla užívat a vážit si toho, co je teď, ale nějak mi to nejde. Jen těžce si rozvzpomínám, čím jsem předtím vyplňovala volný čas a co mě bavilo. Třeba atletika. Nevím, kam se podělo všechno moje nadšení a ochota trávit hodiny a hodiny na stadionu a dřít k padnutí. Teď, když zase po nějaké době trčím v nepřátelském městě, akorát - a vážně doufám, že to zní dostatečně zahořkle - poznamenávám něco ve smyslu, že není divu, že jsem se k běhání v minulosti tak upnula, když se v téhle díře ani nic jiného dělat nedá.

Jsem podrážděná, prskám na všechny okolo a obracím oči v sloup ještě před tím, než kdokoli stačí něco pronést. Když jsem mezi lidmi, rychle se klidím někam do kouta, a když v tom koutě jsem, zoufale hledám někoho, kdo by mě odtamtud vylákal.

Jsem ve smyčce a nevím, jak ven. Totiž vím. Až najdu bydlení v Praze, začne nový semestr a divadelní sezóna, tak se zase uklidním, protože na takovéhle vyvádění nebudu mít čas. Do té doby sice můžu běhat, číst a vařit jak budu chtít, ale někde v hlavě budu stále přemýšlet nad tím, jak neskutečně nespokojená se cítím. Promrhala jsem dva měsíce hledáním bydlení a už se ani neodvažuji doufat, že by měsíc příští mohl konečně přinést rozuzlení. Ačkoli by se mi neskutečně ulevilo.

A co že to budu dělat, když mi do 1. října zázračně nespadne do klína žádný byt?

Na to nemyslím.
Protože…
…Strahov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis | Web | 20. září 2016 v 15:11 | Reagovat

Takové období znám, tak tě dobře chápu, i když mne nikdy nenapadlo jim říkat přečkávací, ale je to velmi výstižné... někdy se vyplatí vyčkávat a v klidu se vnitřně vyladit a někdy je lepší do toho vletět plnou silou, hlava hlava, záleží prostě na okolnostech, přeji ti, aby ti všechno vyšlo, měla si štěstí na byt a přečkávací období si mohla nahradit užívacím obdobím :)

2 Whirpy | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 23:31 | Reagovat

Ajaj byty v Praze, to je známý problém. Doufám, že i ty najdeš svůj byt, vůbec se nedivým tvé náladě, navíc to počasí do toho...
Já jsem z druhého konce republiky do Prahy to máme asi 320 km a plno bráchových kamarádů a bratr sám šli studovat do Prahy. Jeden z jeho kamarádů si tam našel pěkný byt a živí se natáčením videí, ale stejně se z Prahy ze všeho nejraději a hodně často vrací do našich končin, což je prostě vtipné, když znám plno příhod o hledání bytů v Praze a sama mám sen tam studovat a naše končiny navštěvovat co nejméně. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama