Vrchol.

4. srpna 2016 v 11:41 | Miky |  Ze zápisků.
Tak jo, moje zoufalství vrcholí. Nebo aspoň doufám, že vrcholí, protože to by znamenalo, že v dohledné době začne zase ustupovat. Moje představy o tom, že s nadcházejícím létem spálím všechny nepohodlné mosty a všechno začne být z čista jasna juchavé se totiž ukázaly jako naprosto zcestné.



Živě si vzpomínám, jak jsem se těšila, až nastoupím do nové práce. Je mi jasné, že pro většinu lidí je práce na stavbě něco jako noční můra, ale pro mě je to zkušenost, po které jsem prahla od začátku svého studia. Proto jsem byla téměř štěstím bez sebe, když jsem byla přijata do menší stavební firmy zaměřené na dopravní stavby s tím, že u nich zároveň můžu absolvovat odbornou praxi.
Když mi byl první den přidělen stůl s počítačem, na kterém nebyl nainstalovaný ani AutoCad, začala jsem čuchat nějakou zradu. A právem. Celý měsíc jsem strávila psaním emailů, zvedáním telefonů a kopírováním, což je vysoce odborná činnost, o které si u státnic ráda dlouze pohovořím. Drahá komise, udělali si tam ze mě sekretářku.
Ačkoli se připomínám jak to jde, v celé firmě se nenajde ani jeden člověk, který by projevil alespoň minimální ochotu mě na tu zatracenou stavbu vzít. Nebo mi o ní aspoň něco povědět. Vlastně by mi úplně stačilo, kdyby někdo vzal na vědomí moji existenci. Možná si zaslouží i můj obdiv, protože ignorovat celý měsíc blonďatou holku, která sedí hned u vchodu do kanceláře a neustále se dožaduje něčeho, co by mohla dělat, musí dát docela zabrat.
Nejsem tak naivní abych čekala, že mě někdo vezme za ručičku a bude se o mě starat dnem i nocí, ale do háje, vždyť to já po nikom ani nechci. Celé dny se mnou nikdo nepromluví, a když, tak jedině s cílem mě pokud možno ponížit a zvednou si na mě sebevědomí. Ale na to jsem já špatný materiál. Takže se na ně usmívám. A nenechávám si to líbit.

Končím. Rozhodnutí to bylo celkem snadné a reakce mé kolegyně ,,Ty už nepřijdeš? To je dobře.'' mě vlastně potěšila. Možná je to zbabělost, ale já to tak v tuhle chvíli nevnímám. Vidím to spíš jako cestu k zachování zdravého rozumu a špetky důstojnosti. Jen je mi líto toho času, který jsem tomu musela věnovat. Vážně si dovedu představit, že jako prodavačka zmrzliny na koupališti bych byla mnohem užitečnější.

Nicméně mě to teď nechává v trochu.... ošemetné situaci. Nemám práci. Nemám přítele. A nemám kde bydlet.

Ale existuje snad lepší startovací pozice?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brunet. | Web | 4. srpna 2016 v 18:16 | Reagovat

och😔 to ma tak strašne mrzí. taketo poníženie je najvačšie svinstvo...
držím ti pršteky, aby si začala odznova s lepšími skúsenosťami.

2 Susane S. | Web | 5. srpna 2016 v 21:40 | Reagovat

tak to mě mrzí :( ale dobře, že jsi si nenechala s*át na hlavu od tvých kolegů. také ti budu držet palce aby nový začátek byl příjemnější než tento ..

3 Whirpy | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 21:42 | Reagovat

Taky bych byla na tvém místě naštvaná a zklamaná.
Nevím, co na to říct, prostě děs. Vůbec se ti nedivím, že jsi to nakonec skončila, po dlouhých úvahách bych zřejmě dospěla k stejnému závěru.
Doufám, že se tvá situace obrátí k lepšímu...:)
Na druhé straně budeš mít zase super příhodu "To ze mě jednou udělali sekretářku...". :D

Jinak vypisování z knížek mě z děje nijak nevyrušuje, naopak mi přijde, že díky tomu čtu i pozorněji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama