Ze strachu.

30. září 2015 v 0:00 | Miky |  Ze zápisků.
Čas od času mě přepadne nutkání převrátit všechno ve svém životě vzhůru nohama. Neexistuje síla, která by mě udržela na místě a je prostě nutné spořádaně vyčkávat, až to přejde. V takových případech se obvykle balím a odcestovávám poznávat nové kraje, v krajních situacích měním místo bydliště nebo alespoň šoupu nábytkem. Jakýsi druh obranné reakce, řekla bych. Akorát vlastně nemám nic, proti čemu bych se měla bránit. Jsem naprosto normální holka a nic zlého se mi neděje a ani nikdy nedělo.


Útěk před problémy, to je taková klasická diagnóza, ne? Ale před čím utíká člověk, který problémy v podstatě nemá? Hrdinové intelektuálních románů obvykle prchají před svou temnou minulostí a nešťastnou láskou. Velmi oblíbené je také prchání před realitou, samotou či prchání typu sám před sebou, což je v podstatě jinak řečený útěk před nudou. Zajímavé, že zrovna nuda dokáže vyvolat tolik nelibosti. Vždyť v podstatě o nic nejde. Jen nemáte čím zaměstnat svoji mysl, nemáte čím přebít.... sebe. Ale to je přece fajn, mít trochu času pro sebe,no ne?

Asi v sobě mám něco z knižního hrdiny. Toho, o kterém si od počátku do konce říkáte, že je to marnotratný náfuka, kterého někdo rozmazlil víc, než by bylo zdrávo a on teď z rozmaru zahazuje jednu příležitost za druhou a ani si to neuvědomuje, protože zrovna moc neví, co si se životem vlastně počít. Průměrný čtenář si obvykle říká, že by oné postavě prospělo pár facek. Starší čtenář si pravděpodobně pomyslí něco ve smyslu však on ho život naučí, pacholka a najdou se asi i tací, kteří chudáka postavu politují a tiše doufají v dobrý konec. Já jsem z těch, co doufají v dobrý konec. Z naprosto sobeckých důvodů.

Nechci být ta holka, která všechny příležitosti zahodila, protože jí přišlo, že má na to ještě dost času. Nechci být ta holka, o které budou všichni vědět, že všechno promarnila, protože se nudila. Nechci být ta holka, která nakonec skončí jako ta divná paní s kočkou, protože pro ni nikdo nebyl dost dobrý.

Nechci, ale co když jsem?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 1. října 2015 v 11:44 | Reagovat

Romantičtí hrdinové jsou většinou pronásledováni osudem a ti gotičtí jsou zase natolik bohatí, že jim odadá starání se o obživu. Můžeš se nestarat o obživu?

Cestuj, studuj, přestavuj a ŽIJ. Málokdo se dokáže jen tak z fleku sebrat a jet prozkoumávat cizí kraje. Neboj se, nezahazuješ příležitosti. Využíváš je.

2 Miky | Web | 22. října 2015 v 17:16 | Reagovat

[1]: Vskutku zásadní rozdíl. Radši být hrdinou romantickým, muset se starat o obživu je leckdy.... svým způsobem romantické. Když na to koukáš ze správného úhlu.

Vážně obdivuji, jak dokážeš napsat jednou větou to, na co já potřebuji celý článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama