Těžko říct.

8. července 2015 v 17:48 | Miky |  Ze zápisků.
Vždycky mi přišlo zajímavé pozorovat, kolik kontroverze dokážou vyvolat ty naprosto nejbanálnější činnosti. Svíčková uvařená podle lehce pozměněného receptu, přeuspořádání vybavení ložnice nebo třeba.... úklid.


Každý jsme zvyklí na svůj vlastní určitý řád a každý máme hranice vnímání posunuté o kousek vedle, ale všichni rádi poučujeme, popichujeme a jen s nevolí ustupujeme. A tak neustále dokola řešíme ty samé věci a dostáváme se do nikde nekončících debat o řádně vedených domácnostech, bezchybných bublaninách a čisté podlaze. Je to vlastně už taková zvyklost, že se babička při každé své návštěvě u mě doma neopomene s posměchem zmínit o nepořádku na stole, kterému majestátně vévodí váza s květinou a hned poté mě upozorní, že jsem do toho jídla určitě zapomněla něco dát (čímž má na mysli jakýkoli kus masa). Některé věci má prostě zažité jinak a s naprostou samozřejmostí předpokládá, že to mají všichni stejně.

Nemáme a uznávám, že mě to také leckdy dokáže řádně vyvést z míry. Ovšem na druhou stranu - pokud se přestanete vztekat a trochu se nad to povznesete, nelze jen tak přejít fakt, že si nesmírně rozšíříte obzory. Než jsem začala bydlet s M., nikdy by mě například nenapadlo loupat květák. (A taky jíst špagety k snídani.)

Ale kéž by všechno bylo tak nevinné a životy neohrožující.

O spoustě prapodivných zvyklostí jsem se dozvěděla z vypravování, protože kam mi paměť dosahuje, u nás doma se nic takového nikdy nedělo. Nejvíce vedle jsem byla z konvencí týkajících se navštěvování. Evidentně je totiž nutné před tím, než přijmete návštěvu (a je jedno, jestli se vaše nejlepší kamarádka má odpoledne stavit pro vypůjčenou knihu a možná si u vás vypije hrnek čaje, anebo očekáváte nejvyššího ředitele místní banky) převrátit vzhůru nohama celý dům i s přilehlými polnostmi a hloubkově vygruntovat, odblešit domácí mazlíčky i zvířata volně žijící v okruhu sta metrů od vašeho pozemku a naleštit příjezdovou cestu. Ten, kdo nevykoupí obchod s potravinami a nepřipraví pohoštění dle posledních trendů, a co se množství týče, tak pro celou vesnici, jako by nebyl. Kdekdo také prý instruuje ostatní členy domácnosti o tom, co si mají obléknout a na co se mají dotazovat. A když ona návštěva konečně dorazí, je nucena absolvovat exkurzi po domě a nenuceně se usmívat, chválit vybavení jednotlivých místností a tiše závidět.

Jeden by řekl, že navštěvování by mělo přinášet klid a pohodu, ale z toho, coobčas zaslechnu, se mi to celé začíná jevit jako nepříjemná a vysoce stresující záležitost. Mimochodem, když jsem vyjádřila údiv (Ne, nic takového se přece v civilizovaném světě 21. století neděje!), byla jsem svými přáteli ihned rázně odkázána do patřičných mezí. (Historkami o jejich návštěvnickém strádání v dětství a útrpným konstatováním, že se jim to přihodilo i v nedávné době dospělé, a to ve společnosti, která se jinak jevila naprosto příčetně.)

A na to už vlastně nemám co říct. Napadá mě leda tak spaste duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 16. července 2015 v 19:16 | Reagovat

Ach ano, představy o tom, jak se má život žít je vnucován všem okolo. A pokud je nepřijmeš za své, jsi nejméně nevděčník.

Ovšem o návštěvách tohoto typu jsem ještě neslyšela... a pevně doufám, že se tak ani nestane.
V budoucnu hodlám celkově gruntovat jedině kvůli babičce, která je puntičkářsky pořádkumilovná, zatímco já mohu fungovat jedině v chaosu.

2 Miky | Web | 10. srpna 2015 v 12:48 | Reagovat

[1]: Jo, já jsem hrozně nevděčná, co si budem povídat, žejo.
Fungování v chaosu má svoje kouzlo, které babičkám nevysvětlíš. Bohužel, chaos u mě doma vzniká právě po gruntování. A to se taky špatně vysvětluje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama