Nadějné vyhlídky.

7. srpna 2013 v 14:45 | Miky |  Ze zápisků.
Nejdelší prázdniny v životě.
Když byly ještě v nedohlednu, představovala jsem si, jak budu mít dostatek času i sebekázně na všechny ty během roku zapovězené činnosti. Chtěla jsem pobýt nějaký čas doma, přečíst pár knih, vidět nemenší množství duchaplných filmů, uvařit babičce a dědovi oběd. Navštívit dávné kamarády a napsat dopis.



Jenže když jsem na konci května nahrnula maturitní otázky do krabice a zašoupla je pod postel, můj dosvadní plán se poněkud zhroutil. Asi jsem se někde náhle praštila do hlavy, protože jsem si sbalila svých pár švestek, buzolu a průzkumnický klobouk a než se kdokoli, včetně mě samotné, stačil vzpamatovat, už jsem psala domů ,,Ahoj mami, dorazila jsem do Madridu. Neměj o mě strach.'' Proč taky, strávila jsem tam jen pár neškodných dnů a zase se vrátila. Tenhle výlet měl pravděpodobně moji cestovatelskou duši ukojit, ale ba naopak ji spíše rozdráždil. Nicméně jsem se rozhodla překonat sama sebe.

Vydržela jsem v našem Průmyslovém Městě celý jeden měsíc a udělala si prázdniny takové, jako mívají hrdinové z letních filmů a knížek. Večer s přáteli v místním baru, přespávání v prázdných bytech, když jsou babičky na chalupách. Bezradnost, když tetička nechá klíč zevnitř v zámku a vy se nemáte jak dostat dovnitř. A vlastně ani nemáte kde jinde přespat. Poposedávání na schodech v paneláku a strach, že vás tu někdo potká. Ranní zima a zhrzený návrat domů.
Ale taky koktejly na verandě, kousající komáři, půlnoční koupání v bazénu a děs v očích, když rodiče přijdou (poněkud nevhod) dříve z práce.

Tyhle orgie skončily až když jsem říkala ,,Hasta la vista'' svému kamarádovi, který se právě chystal narukovat. Když on má svoji misi, tak já taky. Vyrazila jsem nazdařbůh, ale s cílem dojet až do Budapěšti. Nicméně jsem tam nedorazila. Po dálnicích a přímých cestách jezdí zbabělci, no ne? Na zastávce v Kroměříži jsem si všimla plakátu na koncert Duka Speciala. A tak jsem tam pár dnů setrvala.

Vlastně žádné extra vzrůšo.

Takže teď zase pro jednou sedím doma a vážně odmítám dumat nad tím, co se mnou bude. Uvařila jsem oběd babičce a dědovi, viděla pár skvostných filmů a přečetla několik knížek. A taky strávila několik nocí na couchsurfingu hledajíc někoho svolného k tomu mě ubytovat během nadcházející cesty Anglií.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 27. září 2013 v 1:08 | Reagovat

Hej... jako...

Stydím se.
Ne tak úplně stydím, ale mám... depčinku. Protože jsem srab.

,,Žádné vzrůšo", hm...

2 Amia | Web | 1. listopadu 2013 v 11:34 | Reagovat

Ahoj Mikynko, jdu tě, možná, potrápit. Často sem nechodíš, ovšem neva .-)
Siwa si přihopsala ke mně na blog s Liebster Blog Award a i když jsem o tom nikdy předtím neslyšela, prý je to už druhý ročník!
No nic. Proč ti to sem píšu je, že jsem si tě vybrala mezi svých pět blogů, které nominuju. Více u mě ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama