La excursión.

2. srpna 2013 v 23:35 | Miky |  Z tripu.
Víte, co je ještě skvělé na velkoměstech? Kdykoli je můžete opustit a vydat se do poklidnějších krajů. Je z nich totiž výborné dopravní spojení.


Je vážně příhodné, že se Toledo, bývalé hlavní město, nachází pouhých 30 minut jízdy vlakem od hlavního města současného. Ale ačkoli vlaky vyjíždějí několikrát do hodiny, není zrovna jisté, že se vměstnáte do tří nejbližších spojů. Jak se to totiž ukázalo, Toledo je oblíbená výletní destinace nejen všech památek chtivých turistů, ale i všech místních.

Na nádraží mě překvapily hned dvě věci. -Uvnitř to vypadá jako v botanické zahradě a pod palmami a jiným rostlinstvem žije v celkem rozlehlém jezírku několik želvích rodin. Ovšem když chcete tuto oázu opustit a nalodit se do vlaku, musíte projít bezpečnostní branou a nechat svá zavazadla zrentgenovat. S nožem vás dál jednoduše nepustí.


Když ale zrovna nic nebezpečného nepřevážíte, dostanete nedocenitelnou možnost na chvíli opustit smogem pohlcený Madrid. Změna v ovzduší byla poznat hned, jak jsem se probojovala ven z vagonu. Ano, lépe se dýchalo, ale také teplota byla znatelně nižší. Prostě skleníkový efekt na vlastní kůži.

To, proč je Toledo tak unikátní bylo evidentní už na nádraží. Je tu sice jen jedna jediná kolej, zato ale nádražní budova stojí za to. Jen co vyklopýtáte z ultramoderního rychlovlaku, dýchne na vás historie sama. A celé město pokračuje ve stejném duchu.



Když se chcete dostat z nádraží do města, máte dvě možnosti. Buď přes starý most, anebo přes most nový. Obě cesty jsou stejně dlouhé a obě vedou do kopce. Já si vybrala tu přes most nový. Pohled na město, které je zachované v původním stavu, bez jakékoli moderní (nejen) výškové budovy, byl pro mě jedinečný. Co se centra města týče, čekala jsem něco jako skanzen - pár turistických atrakcí a bankovní sídla, ale spletla jsem se. Tady totiž bydlí opravdoví lidé.
Asi ti tomu dodávají tu správnou atmosféru. Já si tu opravdu připadala jako v letech minulých. Úzké křivolaké uličky, pochybná zákoutí a na dlaždicích značky různých náboženství podle toho, kdo v té čtvrti žil. Není výjimkou, že narazíte na dvě, občas i tři různé značky na jednom místě. Tohle velkolepé město ležící nad řekou Tajo je místo, kde spolu pokojně po několik století žili křesťané, židé i muslimové pohromadě. Nicméně je to i centrum inkvizice a za dob občanské války se v místním hradě, Alcázaru, opevnily jednotky věrné Francovy tak, až musel být téměř celý zničen (a později znovu postaven). V současné době je tu muzeum vojenství.


Mimo jiné tu můžete navštívit muzeum řeckého malíře El Greca. Já jsem ho vynechala, procházka historickým městem plným prolínajících se kultur mi přišla hodnotnější. A asi to na mě vážně zapůsobilo, protože jsem snad poprvé v praxi využila svoje značné znalosti španělštiny a koupila si zmrzlinu.

Je to vážně zvláštní, protože příležitostí promluvit španělsky jsem měla spoustu. A ačkoli umím poměrně dobře, nikdy mi tenhle jazyk nenaskočí jako první (a to i přes to, že ho slyším všude okolo). No, třeba jen musím překonat nějakou hranici a přijde to časem samo. Nebo už to přichází, protože jsem svoji nově nabytou jistotu využila ještě jednou a to při koupi marcipánu. Toledo a celý kraj La Mancha je totiž slavný právě kvůli marcipánu.


Původně plánovaný dopolední výlet se zvrhnul v expedici na celý den. Na nádraží jsem se vracela přes starý most, což se ukázalo jako správná volba. Jenom jsem litovala, že nemám víc času na průzkum místního terénu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 27. září 2013 v 1:12 | Reagovat

Nevím, jestli bych si vybrfala terén nebo město, kdyby to šlo.
Nejlépe se historie pozná, když je stále využívaná. Jako to město. Musí být krásné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama