A jedem.

1. července 2013 v 15:50 | Miky |  Z tripu.
Je to teprve pár dnů, co jsem se vrátila domů a už mám zase to známé nutkání si zabalit a někam odjet. Ne, že bych to doma neměla ráda, o to ani nejde. Možná mám tak trochu strach, že mezitím, co dřepím doma, o něco přicházím.



Když se odněkud vrátím, plná nových dojmů a poznatků, nejsem schopná se posadit k hrnku čaje a vyprávět babičce jak jsem se měla, ukázat pár fotek a být ráda, že se můžu vyspat ve vlastní posteli. Nejradši bych prostě jen vyměnila oblečení v kufru za čisté a vyrazila nanovo. A čím déle jsem pryč, tím silnější tohle nutkání je.

Neznám totiž krásnější pocit než ten, když se s vámi zvedá letadlo, rozjíždí vlak nebo autobus a veze vás někam, kde to vůbec, ale vůbec neznáte. A vlastně ani moc netušíte, na co tam můžete narazit. Dost možná z toho celého máte poněkud smíšené pocity a asi si ani nevzpomínáte, proč a jak jste se v onom dopravním prostředku octli. Ale co už, stalo se a vy tam prostě sedíte. A čekáte, co se semele.

Asi jde nakonec jenom o to, že cestování je jedna z mála věcí, která mi dává nějaký Pocit. A ať je ten pocit jakýkoli, je to Pocit. A tenhle Pocit mě utvrzuje v tom, že nejsem tak prázdná, jak se mi většinu času zdá.

Rodiče, pravda. Ti moje nadšení z Pocitu moc nesdílejí. Možná mají strach, že jednou neodjedu jen na měsíc nebo na dva. A já jim to nemůžu zaručit. Doteď mě tu něco drželo. Škola, asi. Ale teď mám konečně po maturitě a svět mi leží u nohou.

V lavici jsem strávila takového času, který by se jen při troše dobré vůle dal využít daleko lépe. A teď se mi zdá, že bych mohla být schopná si ten čas užít podle svého. Protože se mi nechce bezcílně sedět a poslouchat o tom, co všechno je možné a co možné není. Já na to chci přijít sama. A chci si to sama vyzkoušet.


Ale na druhou stranu - jak se tak poslouchám - mi přijde, že budu ještě ráda pelášit zpátky. Až dostanu pořádně na zadek a poběžím s brekem za maminkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 P. | Web | 2. července 2013 v 14:37 | Reagovat

Už mě to děsí, že pokaždé, když čtu tvé články, si říkám "jo, úplně, sakra, ta holka má pravdu atd." Když já se v nich úplně vidím...
Je fakt, že dřív nebo později člověk spadne na čumák, ale všechno zlé je k něčemu dobré a špatná zkušenost je pořád zkušenost. Navíc kdy jindy by měl člověk poznávat svět a pořádně užívat života než v našem věku, to je prostě daný, že lidi kolem 18 umí ty zážitky a atmosféru líp nasát a vychutnat. Pak bude pozdě :D

Sakra, úplně bych se teď někam sbalila a jela...

2 Amia | Web | 27. září 2013 v 1:18 | Reagovat

Ne ne, jezdi dál a nasávej Pocit plnými doušky.

Prozraď mi ale prosím něco. Kde na to bereš peníze?

3 Miky | Web | 27. září 2013 v 17:43 | Reagovat

[2]: Čekala jsem otázku tohohle typu. Ale popravdě si nejsem úplně jistá, co odpovědět. Protože si uvědomuju, že můžu budit dojem vyžírky.  Bydlím u rodičů a ti mě živí a šatí. Ale nekouřím, nepiju, moderní elektronice nijak neholduju. Jasně, mám brigádu. A všechno z ní investuji do cestování, knížek a vstupenek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama