Jako princezna

28. ledna 2013 v 17:53 | Miky |  Ze zápisků.
Buď jsem se zbláznila já nebo všichni okolo. Osobně sázím na tu druhou možnost. Je to už delší doba, co jsem se svému virtuálnímu deníčku (a svým virtuálním obdivovatelům) svěřovala s tím, co se událo, neudálo, skoro událo a udát nemělo. Ne snad, že bych neměla co říct. Děje se toho hodně - a o to spíš si připadám jako ve snu.


Každé ráno vstanu a každý večer si jdu lehnout. Ale co se děje mezi tím netuším. Jako by mi unikala nějaká velká pointa, nějaké velkolepé rozuzlení. Ale popravdě - i kdyby, tak je mi to úplně jedno. Připadám si naprosto prázdně, ničím se nezabývám a na ničem mi nezáleží. Prostě jenom čekám, až se něco stane.

Čím dál častěji si představuji, jak se se mnou od země odlepuje letadlo a mířím někam, kde mě nebude nikdo znát a nikdo mě nebude častovat nesouhlasnmi pohledy. Nazvěte mě rozmazlenou holčičkou, co si neumí vážit toho, co má - nevadí mi to. A vlastně vám dám za pravdu. Vždycky jsem měla všechno, na co jsem si vzpomněla, ale to mi nebrání chtít víc.

Chci něco, co ještě neznám. Něco, pro co bych se dokázala nadchnout. Něco, co by mě dokázalo někam posunout.
A nebo by možná stačil jen někdo, kdo by mi dal pár facek a řekl ,,Tak takhle holka ne.'' A já bych začala sekat latinu. Zbytečně nepřemýšlela nad tím, co je k čemu a kam co spěje. Chovala bych se jako průměrný student a dělala to, co se po mě chce. Snažila bych se potlačit ten pocit, že mi na tom vlastně vůbec nezáleží a začala bych se učit. Odmaturovala bych s vyznamenáním a šla studovat nějaký prestižní obor, třeba práva. A babička by na mě mohla být hrdá.

A popravdě, já bych tohle všechno vážně chtěla. A jak. Jenomže se prostě nemůžu zbavit dojmu, že je to není všechno. Že to přece nemůže být všechno. Že tu ještě neco chybí. A pak - stále je tu ten neodbytný pocit, že bych před tím vším měla ještě něco udělat.

Ale nakonec by snad jen stačilo, kdyby někdo přišel a vysvětlil mi, že mám prostě jen přehnaná očekávání a zkreslené představy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meme | Web | 2. února 2013 v 22:39 | Reagovat

páni...vážně jsi mi vyrazila dech. Úplně jsi mi vzala slova z duše. Hlavně na tom začátku, úplně jsem věřila, že jsem to psala já.

2 Amia | Web | 8. února 2013 v 13:25 | Reagovat

Koukám, že obleva je fakt mor.
Taky se mi stává, že mi utíká život. Jakmile se z toho, z čehokoliv, stane rutina, je to špatné :(

3 P. | Web | 6. března 2013 v 22:38 | Reagovat

Můj ty bože, jak já s tebou souhlasím! Asi se teď rozmohla v naší věkové kategorii nějaká hromadná krize či co :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama