Podezřelost sama.

25. října 2012 v 19:12 | Miky |  Ze zápisků.
Z toho, co můžu soudit se mi maturitní ročník zdá jako největší sranda ze všeho, co jsem kdy zažila. Nikdy neutichající hádky o tom, jakou barvu bude mít stužka a jaký na ni bude citát a když přijde řeč na to, kde nám bude předána a co u toho budeme jíst a pít, nikdo nezná bratra. Protože Karel nejí rajčata a Jarda zase okurky.
Holky si navzájem ukazují svoje šaty na ples a za rohem je pomluvají, kluci mají osypky z toho, že s některou z nich budou muset strávit neknečných několik minut nástupu, ošerpování a úvodního tance.

Co se učitelstva týče, tak mají z naší závěrečné zkoušky větší strach než my sami a chytají je panické záchvaty, když pomalu zjišťují, co všechno jsme se za těch 8 let nenaučili či úspěšně vytěsnili z mysli. A v těchto panických záchvatech se naprosto zapomínají chovat jako ti staří učitelé, kteří si potrpěli na nesmyslné detaily a dokázali vést hodinové monology o tom, že výsledky se podtrhávají dvojitou, kdežto zadání příkladu jednoduchou čarou.



A co se mé osoby týče, tak si vlastně nemám na co stěžovat. Můj rozvrh je srovnatelný s rozvrhem lecjakého druháčka ze základní školy a zbavila jsem se všech strašáků v podobě chemie a zeměpisu. Prakticky mi zůstaly pouze jazyky a tělocvik s fyzikou. Jo a taky tři druhy matematiky. Klasická, kterou máme všichni, seminář, který si zapsali matematičtí maturanti a jako třetí... Inu to je zlatý hřeb večera, neboť je to předmět, ve kterém se učíme učivo vysokoškolské.

Volného času je spousta, a tak ho hojně využíváme k vysedávání po kavárnách a kafrání o problémech vesmíru. A tak se občas stává, že ačkoli končím školu ve 12, tak domů dojdu až dlouho po setmění. Kdybych řekla, že se neučím, tak bych kecela, protože se učím více než kdy jindy, jen mi připadá, že atmosféra ve škole je tenhle rok poněkud uvolněná a méně hysterická.

A není to jen proto, že jsme se ke konci září vydali na poslední školní výlet (s třídní a fyzikářkou v čele) na jih Moravy a zavrtali se na několik dní do hlubin vinných sklípků. Což byla, přiznejme si, pro nás pro všechny naprosto nová zkušenost. No řekněte, kdy se poštěstí, abyste naprosto legálně a za učitelského dozoru popíjeli víno a bavili se... naprosto otevřeně. Pro úplné umělecké vykreslení situace by se taky možná slušelo zmínit, že když jsme se po večerech vlakem vraceli do města, kde jsme byli ubytovaní, naši spolucestující se znechuceně, zděšeně a pobaveně zároveň odvraceli a ve skrytu nesouchlasně vrtěli hlavami a pousmívali se pod fousy.
Po návratu na boudu (slova třídní) instrukce o večerce zněly tak, že pokud je nevzbudíme, máme dělat to, co uznáme za vhodné a jediný příkaz byl nějak obejít paní ve vrátnici.

Ostražitá osoba by jistě poznamenala, že něco musí být špatně, když se postoj někoho tak nezpochybnitelného jako učitele a někoho tak nesnášenlivého jako studenta změnil v podstatě ze dne na den (a za letní prázdniny) tak moc, aby se nakocec střetl (na tak podezřelém místě jako je vinný sklípek), ale mě to přijde... super. Divné, to ano, ale super. Dává mi to pocit, že mě někdo bere jako velkou a rozumnou. A to je rozhodně dobré.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satine | Web | 25. října 2012 v 19:28 | Reagovat

Tři druhy matiky? Já šílím už z té jedné. :D Jinak já chodím teprve do prváku na gymplu, takže na tohle si ještě počkám. Ale přijde mi hezký, že máte s učiteli už jakýsi takový vztah. Že vám věří, berou vás téměř jako sobě rovné - teda aspoň tak mi to z článku přijde. :) A snad se teda nakonec nějak rozumně dohodnete na barvě stužky a všech detailech. :D

2 Amia | Web | 26. října 2012 v 22:59 | Reagovat

Kdybys jen věděla, jak já ti závidím tu matiku...  :D
,Nějak obejít paní ve vrátnici" je tak dokonalá instrukce, že bych si ji nechala vytesat do zdi školy, až e vrátíte  XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama