Až já budu velká, bude ze mě selka.

4. října 2012 v 15:15 | Miky |  Ze zápisků.
Když vás dožene dospělost, začíná to teprve všechno být na draka. Sice už nemusíte mít podepsané bačkory a nosit teplé punčocháče pod kalhotama, ale zato je společensky nepřípustné nemít maturitu, řidičák či účet v bance. Každou chvíli mi zvoní telefon, aby se mě nějaká milá paní zeptala, zda-li nemám zájem o penzijní připojištění a otázky ohledně mé budoucí profese se na mě sypou namísto pozdravů. Kdo ví proč většinu lidí jednoduchá odpověď ,,Nevím.'' nesmírně znepokojuje, leckdy až znechucuje.

Snad je pravda, že bych o tom měla začít uvažovat, rozhodnout se a posléze si začít shánět sbírky k příjmacím zkouškám a já nevím čemu ještě, ale představa, jak s velkou slávou odmaturuju, půjdu na nějakou prestižní univerzitu, kterou také s velkou slávou dokončím a potom si najdu nějakou pěknou práci v kanceláři a usadím se na věky věků mi přijde poněkud zcestná.

Netvrdím, že bych jednou nechtěla mít vysokoškolský titul a kostýmek od Chanelu, ale rozhodně ne teď. Zatím je na to moc brzy, prostě se na to necítím dost stará. A nebo mám jednoduše strach. Strach, protože nevím co chci, ale vím, co nechci. Protože jsem byla nejspokojenější, když jsem si letos v létě sbalila kufr a jen tak, spontálně odjela do Berlína ačkoli neumím německy ani slovo. Protože to byla moje volba. Protože mi nikdo neříkal a teď musíš sem a dělat tohle. A taky proto, že jsem dělala všechny ty děsně dospělácký věci jako hloubání nad obrazy v galeriích a u berlínské zdi a opalovala jsem se před Říšským sněmem s párem místních gayů.

Asi je to hloupost, ale zdá se mi, že potřebuju někam odjet. Aspoň na rok a hodně daleko. Do Austrálie. A co nejdříve to udělám, tím lépe pro mě. Protože mám dojem, že když to neudělám teď, tak už nikdy. Že jakmile jednou zabřednu do toho všedního koloběhu, tak se už nevyhrabu. Asi si od toho slibuju moc a žádné osvícení mysli mi tenhle výlet nepřinese, ale upřímně - další hnaní se za jakousi položkou ze seznamu úspěšné mladé dívky je to poslední, po čem teď toužím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 26. října 2012 v 23:02 | Reagovat

Buď si tenhle blog píšu já, nebo fakt nevím  :D

Ale teď odcházím, zahrabat se do depčinky a hloubat nad svou vlastní vysněnou cestou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama