Říjen 2012

Podezřelost sama.

25. října 2012 v 19:12 | Miky |  Ze zápisků.
Z toho, co můžu soudit se mi maturitní ročník zdá jako největší sranda ze všeho, co jsem kdy zažila. Nikdy neutichající hádky o tom, jakou barvu bude mít stužka a jaký na ni bude citát a když přijde řeč na to, kde nám bude předána a co u toho budeme jíst a pít, nikdo nezná bratra. Protože Karel nejí rajčata a Jarda zase okurky.
Holky si navzájem ukazují svoje šaty na ples a za rohem je pomluvají, kluci mají osypky z toho, že s některou z nich budou muset strávit neknečných několik minut nástupu, ošerpování a úvodního tance.

Co se učitelstva týče, tak mají z naší závěrečné zkoušky větší strach než my sami a chytají je panické záchvaty, když pomalu zjišťují, co všechno jsme se za těch 8 let nenaučili či úspěšně vytěsnili z mysli. A v těchto panických záchvatech se naprosto zapomínají chovat jako ti staří učitelé, kteří si potrpěli na nesmyslné detaily a dokázali vést hodinové monology o tom, že výsledky se podtrhávají dvojitou, kdežto zadání příkladu jednoduchou čarou.

Až já budu velká, bude ze mě selka.

4. října 2012 v 15:15 | Miky |  Ze zápisků.
Když vás dožene dospělost, začíná to teprve všechno být na draka. Sice už nemusíte mít podepsané bačkory a nosit teplé punčocháče pod kalhotama, ale zato je společensky nepřípustné nemít maturitu, řidičák či účet v bance. Každou chvíli mi zvoní telefon, aby se mě nějaká milá paní zeptala, zda-li nemám zájem o penzijní připojištění a otázky ohledně mé budoucí profese se na mě sypou namísto pozdravů. Kdo ví proč většinu lidí jednoduchá odpověď ,,Nevím.'' nesmírně znepokojuje, leckdy až znechucuje.