Plaz s petrolejem.

2. února 2012 v 21:38 | Miky |  Ze zápisků.
Před dvěma týdny jsem v záchvatu panického nedostatku pubertálnosti poprvé v živote navštívila diskotéku.



Celému tomuto aktu však předcházelo něco daleko hlubšího a abych tak řekla - trvalejšího. Pronásledoval mě totiž pocit, že jsem něco prošvihla. Že jsem ve své póze vlezte mi všichni na záda opomenula vyzkoušet cosi ze zábav dospívajících a pravděpodobně jsem se i domnívala, že by to mohlo ovlivnit můj budoucí duševní vývoj. Žila jsem tedy několik dní ve značné nervozitě a horečně dumala nad tím, jak zlepšit svůj společenský život. Jak jsem si uvědomila, nění to vůbec jednoduchý úkol - zvláště pokud je počet vašich přátel v reálné rovině zanedbatelný. Poté, co se většina mých dřívějších kamarádíčků rozstěhovala po republice a zvláště tedy po Praze a zřídila si společné bydlení, se můj list vhodných pro večerní veselení značně ztenčil. Vlastně mi došlo, že mě a jediného mého kamaráda v tuto chvíli dělí pěkných pár kilometrů a několik časových pásem a vyhlídky na zlepšení tohoto stavu jsou prostě SCI - FI. Byla jsem tedy značně vyvedena z míry a jala se prohlubovat již tak hluboké přátelství s M. Asi ji to vyděsilo, ale závěr je každopádně takový, že ona naštěstí nepoustevničí a tak měla prostředky na to vytáhnout mě mezi lidi.

Ve vyhlášeném podniku U Plaza se každý týden schází místní omladina a oddává se nezřízené zábavě. Na jednu stranu jim závidím, že se baví a že jim dokáže udělat radost prakticky cokoli, co se onen večer stane. Od panáka zelené po sexi chlapce z tančící skupiny odvedle. Ale na stranu druhou se s tím nedokážu/nechci ztotožnit a očekávám něco.... dejme tomu jiného. Asi dramatickou hudbu, velkou večení, mojito s brčkem a vážnou rozmluvu o osudech Sherlocka Holmese.
Moje smůla, předpokládám.

(Když jsem se dostala k velké večerní, zajímalo by mě, jak se člověk na takovou událost U Plaza má asi obléknout, aby splynul s místními? Protože ať jsem se snažila jak chtěla, nesplynula jsem. -Jak jsem ovšem později vyrozumněla, nejdůležitejší je mít na sobě alespoň jeden bílý prvek - ve zdejším osvětlení totiž dostane neodolatelný neonový glanc a činí tak z člověka luminescentní rybičku. (A kdo říká, že o tomto potají v noci nesní, tak kecá.) Já ve své petrolejové halence totiž značně vostrouhala.)

Málokdy se mi podaří spojit premiéru s derniérou, ale voila, je to tu. Plaze plaz se, už se neuvidíme. Veškeré veselice tohoto typu jsou odteď zapovězeny a běda jim, kdyby se pokoušely třeba jen růžek vystrčit. V případě zájmu jsem odteď tedy znovu dostupná ve své věži v obvyklých ordinačních hodinách.

PS: Kdo najde skrytý hudební vtípek zakomponovaný v hudební složce tohoto a předešlého článku, vyhrává hlavní cenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marguerite | E-mail | Web | 6. února 2012 v 11:40 | Reagovat

Mám to taky tak, nebo spíše - na jednu stranu odsuzuju podniky jako jsou diskotéky - no u nás ve městě je jen jedna. Všichni lidi tam jsou, bárbí a kenové, nebo ti, co by rádi byli bárbí a kenové. No a pak přijde chvíle, kdy  si řeknu, že bych někam mohla jít. Jenže - okruh mých přátel se strašně ztenčil a ti, kteří mi ještě zůstali takováhle místa navštěvují. Takže, když ta jdu, připadám si jak idiot, protože tma nezapadám ani stylem, ani oblečením, ani vzhledem, takže pro jistotu stojím u dveří a nikdo si mě nevšímá a když už - znechuceně koukaj. neumím ani tancovat a  se svou postavou nemůžu nosit ani sexy věci. Přesně, jak píšeš, všichni řeší panáky, nebo chlapce, který se usmál, nebo chlapce, co se na ně podíval...Já nevim, na jednu stranu bych mezi ně chtěla patřit, na druhou vůbec. A tisíckrát radši bych si s mochýtem povídala o Šelrokovi.

2 P. | Web | 23. února 2012 v 22:01 | Reagovat

Diskotéky se mi vyhýbají velmi širokým obloukem. A já jim také, takže pravděpodobnost, že bysme se někdy potkali, je téměř nulová. Ale... podle mě nemá cenu se tam tlačkat, páč očividně tam chodí jen určitý typ lidí, s nimiž si zkrátka typ lidí, co diskutují nad mojitem o Sherlockovi, nemají co říct... A je dobře, že tomu tak ne. Představa, že svět by byl zaplaven jen samými disco party girls, disco party boys a kdoví čím vším ještě, je fakt hodně, hodně děsivá. :-D Takže díky za každého "normálně nenormálního" (záleží na úhlu pohledu) člověka. :-))

3 Amia | Web | 19. března 2012 v 20:37 | Reagovat

Začínám si na tvém blogu připadat divněji a divněji, ale to nic ;)
Ehm. Protože jsem nikdy nepočítala kamarády, natož abych je rozdělovala na známé, dobré, lepší a ty nejlepší, takže počet mých případných tahačů vám nedám. Ovšem, mám jednu, která mě tam tahá poměrně pravidelně. A já jsem ráda.
Asi bydlím na jiné planetce, nebo to nevnímám, protože my když jdem na diskotéku, tak tam děláme to, o čem jsem doteď přesvědčená, že je jejích účel - tancujeme. Jaký je lepší místo, než se až do zblbnutí blbě vrtět na jakousi muziku? Dobře to odreagováva. Pro fyzickou zkoušku těla i proto, že se při tom vůbec, ale opravdu vůbec nemusí myslet :)
Tádydá, potřebovala bych zas na nějakou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama