Den septimána

11. listopadu 2011 v 16:49 | Miky |  Ze zápisků.

Býti studentem je těžký úděl. Býti septimánem je úděl ještě těžší.


Asi není náhoda, že většina filmů ze školního prostředí je právě o studentech septimy - a teď mám na mysli filmy jako Cesta do hlubin šdukákovy duše a Škola základ života (aby tu nedošlo k nějakým nemístným asociacím). Tato díla jsou totiž živoucím důkazem toho, že život študáka se mění pouze minimálně a to ještě v naprosto nepodstatných bodech.

Nešvar čtení pod lavicí se rozmohl již tenkrát a od té doby se šíří jako kapénková infekce. Matematici kradoucí papoušky zabráni do svého číselného světa jsou na skladě již několik desetiletí a stále ještě nejsou vyjetý model a o prchající třídní premianty je také slušná poptávka.

Samozřejmě - proběhly zde nějaké neplánované změny evolucí vyvolané, a proto je snad lze brát pouze jako prototyp, který bude po krátké a neúspěšné kariéře stažen z oběhu a nahrazen propracovanějším.

Z toho, co jsem doposud pochytila, by měl každý septimán dle veřejného mínění vlastnit:
  • alespoň jedny bílé adidasky
  • partu alespoň deseti přátel
  • alespoň tři naprosto nejlepší bff
  • milujícího přítele/přítelkyni
  • prostor pro pořádání legendárních pařeb
Nerada bych, aby došlo k mystifikaci - toto není mínění septimánů samotných, nýbrž mínění několika děvčat z tercie, jejichž rozhovor jsem omylem vyslechla ve frontě na oběd.

Já, jakožto septimán:
  • nemám ani jedny bílé boty značky Adidas
  • deset lidí snad ani neznám (rozumět na statusu 'známý', nikoli člověk, kterého sice každé ráno cestou do školy potkávám, jak zametá listí ze schodů, ale nikdy mě nenapadlo se s ním pozdravit)
  • všehovšudy mám jednu kamarádku
  • žádný přítel/přítelkyně a ani nic, co by se dalo označit za miující
  • stále ještě spím se svým krysákem Vildou
Už to samo o sobě by se dalo označit za smutné. Smutnější však je, že jsem poté, co jsem na ona děvčata vrhla jeden ze svých vyděšených pohledů, byla politována a označena za nereprezentativní vzorek své generace. Vyveďte mě z omylu, ale já měla dojem, že naprostá většina mých spolužáků smýšlí stejně jako já. (A jakože smýšlí.)

A abych udělala svému svědomí radost a uvedla vše na pravou míru, by zajisté bylo záhodno uveřejnit zcela autentický

Den septimána

Jednou si donesu do školy spacák, karimatku a dobrodružnou knížku a přenocuji na posvátné školní půdě. Ono totiž nikdo - a to včetně mě - nepozná žádný rozdíl. Za tmy tam, za tmy zpět, probdělá noc. Mezidobí proložené momenty naprosté ignorace, nezájmu a pobavení.
Ale abych nekřivdila, některé situace jsou pro změnu naprosto absurdní - třeba jako hodiny tělocviku. Zkuste si přimět skupinu třiceti de facto dospělých a z větší části naprosto nesportovních lidí skákat do písku. Jeden z mnoha důvodů, proč se nikdy nechci stát učitelem. Leč na druhou stranu, jak někteří z nás prozíravě poznamenávají, to s námi už dopravdy vzdali. A co si namlouvat, v mnohých případech jim nic jiného nezbývá. Přirovnala bych je k nic netušícím vánočním kaprům.
Jen těžko věřit, ale temnými vodami proplouvají kromě kaprů i žravé pirani připravené na kažkou chybu či sebemenší zaváhání své kořisti. To jsou ti, kteří tvrdohlavě odolávají apatii. Často se potřebují ujistit, že je ještě nedostihla a tady přicházejí na scénu nebohé kořisti. Jak už to s kořistí bývá, většinou již chvíli předem vytuší, že je s ní konec. Jenže piraňa je proradná a lstivá a kořist si chce nejen vychunat, ale i nechat na horší časy. A tak si z ní jen uždibuje. Kořisti tedy ve chvílích nejčernějších svitne naděje a celý proces se opakuje, dokud z kořisti nezbyde jen prázdná šlupička nebo dokud piraňu nedostihne apatie.
Nelze se tedy divit, že některé z kořistí se uchylují k víře v Boha a jiné ke sklence lihoviny. Aby ovšem nebyla činnost kořisti špatně pochopena, je nutno dodat, že ona nešťastná bytost má možnost uchýlit se ke sklence pouze mezi osmou a desátou večerní a to ještě ve velmi omezeném množství. Jinak se totiž vystavuje riziku, že bude za následujícího úsvitu nachytána nepřipravena a lapena piraňou....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 skeletons | Web | 11. listopadu 2011 v 16:51 | Reagovat

Zdravím je to krásne! na mojom webe je otázka ak máš čas venuj jej aspom trochu pozornosti díkes!

2 Jill | Web | 11. listopadu 2011 v 17:06 | Reagovat

Zábavný článek. A ještě zábavnější jsou poznatky těch několika slečen z tercie. A ne, nepřipadá mi smutné, že nemáš ani jedny bílé adidasky;-)

3 P. | Web | 12. listopadu 2011 v 19:38 | Reagovat

Mám teorii, že holky ve věku tercie a možná i trochu výš, páč to vidím i u svých spolužáků, si o vyšších ročnících tvoří absolutně mylné představy a na základě těchto absolutně zkreslených "pozorování" se snaží ty lidi z vyšších ročníků kopírovat. U nás na škole sice skoro nikdo nenosí na nohách bílé adidasky (něco jiného je to ovšem s taškama), ale zase mají štekle, krátké kratásky a tričko s tím největším výstřihem, co mohly najít, takže by se klidně mohly vydat na půlnoční procházku do nějakého zapadlého baru a tancovat u tyče... A nejsmutnější (nebo nejvtipnější? těžko říct...) je, že si o sobě myslí, jak hrozně jsou cool, i když mají co dělat, aby se na těch botách udržely. Ale já nevím, když to ty lidi baví, tak bych to neřešila. Třeba ty "slečny", ať už s adidaskami nebo podpatky na nohách, vyrostou (i když tohle už si říkám asi 3 roky...) :-))

4 myanmar | Web | 1. prosince 2011 v 16:25 | Reagovat

Jo, máme to my septimáni těžký :D Taky mám občas pocit, že žiju v úplně jiným vesmíru než lidi se kterýma se bavím :D
Co mě ale na tomhle ročníku štve nejvíc je ten stereotyp - přijdu domu, sednu, učim se, přijdu do školy - za 5...a tak pořád dokola :D A já se vždycky divila jak ty lidi můžou vzdávat tře´ták, když už jsou skoro u cíle :D

5 Miky | Web | 18. prosince 2011 v 15:09 | Reagovat

[2]: jupíííí, já už málem začala smutnit :)

[3]: klasické Perlovka girls dobrá teorie, jenže - ony z toho nevyrostou. smrk

[4]: nojo, taky jsem se tomu vždycky divila :D a hlavně jsem si ještě loni říkala, že horší to už přece být nemůže.... chyba :D ale třeba je to opravdu jen problém rozdílných vesmírů a my jsme holt v tom špatném ;D

6 Amia | Web | 8. ledna 2012 v 12:48 | Reagovat

Chtěla bych psát jako ty. Chjo. NO nic :)

Zajímavé, asi budu muset mrknoéut na naše nižší ročníky a vysledovat, jak to mají u nás. Budeme jako zviřátka v zoo, navzájem se pozorující a nechápající. Muhe
Za tmy tam a za tmy zpět, ou jé, co mi to jen připomíná?

7 Miky | Web | 13. ledna 2012 v 19:15 | Reagovat

[6]: není o co stát, věř mi :D

zajímavý pokus, pak dej vědět výsledky :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama