exciting? neexciting? toť to oč tu běží

5. července 2011 v 19:40 | Miky |  Z tripu.
Nazdar Karle,

tak co, jak ti dupaj králici?

Nevím jak u tebe, ale tady je všechno tak nádherně neuvěřitelné, že si na to pořád nějak nemůžu zvyknout. Když mi jednou ráno Michael oznámil, že pojedeme na venkov, dost mě to vyděsilo. Ne, že bych neměla ráda venkov, ale BRITSKÝ venkov? Ale jela jsem bez remcání, přeci jen jsem byla docela zvědavá. Cestou jsme se stavili ještě pro jednu další slečnu a paní u které bydlí a už se naše auto šplhalo klikatými cestičkami vzhůru do hor. Cestou nám vyprávěli, jak se lidé z horských vesnic v zimě nedostanou do města, protože silnice se zavírají, ukazovali na domečky a očividně si to užívali jako malá děcka. Po chvíli Michael zastavil a vylezli jsme z auta, abychom se trochu porozhlédli. Hostmum mé kamarádky nám ukázala dům, ve kterém bydlela jako malá (který se shodou okolností nachází vedle hřbitova a budovy, ve které se skladují rakve) a pak jsme sešli ze silnice a brodili se vlhkou trávou k místu, kam prý často bere děti na piknik. Tak nádherný výhled, který se před námi rozprostřel se jen těžko popisuje. Krajina jako ze snu, všechno zelené - ale opravdu zelené! Do toho zvířena spokojeně přežvykující a kopce zahalené v mlžném oparu. Ukázat mi to někdo na pohlednici, tak se mu vysměju. Těžko uvěřít, že kousek za městem velikosti Manchesteru tu mají cosi jako Krkonoše. Cesta zpět do města probíhala ve znamení euforie a to i přes to, že jsem ji znavena tolika vjemy z poloviny prospala.

Oproti naší 'cestě z města' byl výlet do onoho slavného Liverpoolu jedno veliké zvednuté obočí. Vyrazili jsme na vlastní pěst jen tak nalehko a bez mapy. Cesta vlakem byla více méně zábava až na hlášení ne nepodobné tomu v letadle (,,Plovací vesty najdete tam a tam.''), které člověka může trochu vyděsit a stejně tak příjezd na Liverpoolské nádraží, které vypadá jako z doby kamenné - než se ukáže budova, vlak vás proveze skrz cosi jako je písečný lom obehnaný skalisky a všude postávají lecjaké vlakové součástky.
Nicméně jsme se jako správní dobrodruzi nenechali zastrašit a vrhli jsme se po hlavě do dobývání města The Beatles. První kontakt s místem, které je Brity označováno jako 'very exciting' byl velice rozpačitý. Zima, liduprázdné ulice a nikde žádná mapa či informační centrum. Nu což, rovnou za nosem je taky směr. Prošli jsme tedy hlavný třídu, narazili na směrníky a vydali se do Albert Dock. Takhle voní stejně jenom moře, ať je kdekoli a jakékoli. Foukalo, ale stejně jsme se prošli po pobřeží a konečně začali potkávat lidi. Zašli jsme se zahřát do muzea The Beatles a poté naskočili do vyhlídkového autobusu, který nás provezl po nejvýznamějších pamětihodnostech jako je socha královny Viktorie, Town Hall a rodný dům Johna Lenona. Dali jsme se do řeči s paní průvodkyní, která tvrdila, že kdybychom se nepřiznali, tak nepozná, že nejsme Britky. (To jsem taky tak ošklivá jako místní? blesklo mi hlavou, ale snad to bude jen mou oslnivou angličtinou.) Každopádně mě tento rozhovor utvrdil v tom, že liverpoolský přízvuk vůce není tak nesrozumitelný, jak se všichni co tu byli snaží tvrdit.
Ještě chvíli jsme si tak pocourávalii ulicemi, ale pak už byl vítr tak vlezlý, že jsme se museli dát na ústup do blízkého občerstvovacího zařízení. Jen tak jsme tam seděli v křeslech, koukali z oken a toulali se ve vlastních myšlenkách. Hlavní ulice se pomalu, ale opravdu jen pomalu začala zaplňovat lidmi, kteří očividně nebyli místní. Nemohla jsem si odpustit otázku, kde jsou v sobotu odpoledne všichni ti lidé? Kde je ten téměř půl milion lidí, tak kde?
Na cestu zpět se vítr utišil a vysvitlo sluníčko (což v praxi znamená, že místní vytáhne letní šaty a žabky, kdežto já v kabátu se přestávám klepat zimou). Vcelku to byl vydařený výlet, ale pro mě z toho plyne jedno ponaučení: neveř Britovi, který mluví o svém vlastním městě.


with Norwegian Wood ME/MIKY


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 6. července 2011 v 23:26 | Reagovat

A proč konkrétně mu nemáme věřit? XD
Dobře, stejně mě ale pořád víc hlodá otázky, proč a nač a k čemu a tak dál jsi jela na prázdniny dohostitelské rodiny v Británii. Možná mi to jen uniklo, kdžys to říkala někdy dřív. Asi bych si měla pročíst starší články.

No nic, tu dlouhou dobu ti přeci jen trochu závidím. A to z dlvodu jak červencového počasí, tak i toho, že máte čas navštívit všechno.
Jestli ještě někdy příště pojedu do Londýna (nebo kamkoliv jinam), rozhodně musí mužskou část nechat doma. Nehce se mi znovu courat jen po obchodech ;)

2 Miky | Web | 7. července 2011 v 11:22 | Reagovat

[1]: *tajemství* :D
teď mám takové podezření, že jsem to vlastně asi ani určitě nepsala.... *zahloubaný pohled*
já tu totiž chodím normálně do školy, takže toho času moc nemám... třeba do Londýna se nepodívám vůbec, což mě sice mrzí, ale aspoň mám o důvod víc proč se vracet :)

neukvapuj se, obchody mají taky něco do sebe o:))

3 Nikitka | E-mail | Web | 12. července 2011 v 17:02 | Reagovat

Normálně, říkám si, když tak kolikrát slyším to, o čem mluvíš, a to "nepoznala bych, že nejsi Britka", jestli to není nějaká novodobá lichotivá zdvořilá fráze jako "sorry, please, are u OK?" atd..:D

4 Miky | Web | 13. července 2011 v 11:21 | Reagovat

[3]: já myslím že jo, že už je klasické "sorry, please, are u OK?" nebaví a hledají novinky a obměny :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama