Anglie, ach ta Anglie

2. července 2011 v 20:52 | Miky |  Z tripu.
Drazí,

s Anglií se to má asi takto: jiný kraj, jiný mrav. Jsem ochotna tolerovat jim módní výstřelky, jako je jízda vlevo, fish and chips a déšť, ale jak mi vysvětlí tu svoji za nehty lezoucí milost a přívětivost? Člověk si připadá jako v odlehlém koutku říše za zrcadlem, kde neznají jiná slova než sorry, please, thank you very much a excuse me. Já sama, ač dobře vychovaná jsem si najednou připadala jako ze země buranů a bezvěrců. Ale i přes to jsem tu naši kotlinu vychvalovala a na každém nároží vytrubovala, jak je Prague breathtaking, za čímž si budu stát až do konce života. Leč co si nalhávat, už pár metrů za hranicemi si každý může na vlastní kůži vyzkoušet, kolik tu toho ještě máme k dohánění. Nechť to náš národ bere jako ponaučení a hnací motor.

Začínám mít nemilé tušení, že se tu ze mě stává čistokrevný shopaholik. Mám tedy pro Vás přátelskou radu: jakmile uvidíte obchod nesoucí název PRIMARK, odhoďte veškeré rozpaky a vemte nohy na ramena. Můj malý pokojík se plní papírovými taškami mamutích rozměrů a jejich obsah by stačil na odění nejednoho člověka na několik let. Když se mě Carla (má homestay) ptá, zdali jsem byla zase nakupovat, celá rudá mizím ve dveřích s provinilým ,,A little bit''.

Pravděpodobně by teď bylo na místě se s nevinným úsměvem pustit do sáhodlouhého vyprávění o tom, jak jsem se první den cestou domů ztratila. No, řeknu k tomu asi toto: zase jsem se našla.

Čímž se dostávám k pění chvály na svou hostitelskou rodinu. Z rodiny, ve které budu, jsem měla strach jako z jediné věci na celém tomto podniku. Již několik týdnů před odletem jsem totiž byla nucena poslouchat nejrůznější zkazky o úrovni, či vlastně neúrovni hostitelských rodin. Celé to proběhlo asi takto: Praha Ruzyně, Frankfurt nad Mohanem, Manchester, sympatický mladík směrující nás do taxíku, děsivý taxikář, který mě ponechal svému osudu přede dveřmi rodiny a nakonec já, celá promoklá stojící přede dveřmi. Zazvonit? Nezazvonit? Jde se na to. Otevřeli mi příjemně vyhlížející paní a pán - Carla and Michael - a pět koček poletujících v pozadí. Marně jsem se pokoušela dostat svůj lodní kufr přes práh, až mi nakonec Carla pomohla a vynesla mi ho až nahoru, do malého pokojíku, který se mi stal na několik týdnů domovem. Po několika dnech vymizely všechny rozpaky a povídali jsme si jako staří zmámí. Oba dva Burnsovi jsou učitelé milující jazyky a cestování. Svoji zvídavostí mi připravili nejednu horkou chvilku a nemálo jsem se zapotila, když přišla řeč na původ českého jazyka, protože vysvětlujte někomu anglicky, co že to vlastně bylo národní obrození. Pořádně mi zatrnulo, když začali z papírové krabice lovit panenky oblečené do národních krojů různých zemí světa a doufali, že se tam někde skrývá i panenka česká. Naštěstí se česká panenka nenašla a já nemusela přiznat, že nemám ani potuchy o tom, jak náš národní kroj vlastně vypadá. Jednou večer odkudsi Michael přinesl Česko - anglickou konverzaci z dob hlubokého komunismu a potutelně, až podezřele se usmíval. Podtrhal mi tam 'vtipné momenty' a víte co? Já už byla celou tou anglickou kulturou tak zblblá, že jsem se tomu fakt smála.

Na konec zařadím myšlenku pro náhodného kolemjdoucího naprosto scestnou, ale pro mě klíčovou: žádný punk in England se tu nekoná, tak někdy příště.

S českými knedlíky v mysli a kočkou na klíně

Já alias Miky

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 3. července 2011 v 0:10 | Reagovat

,,A little bit" mě dostal XD  A máš naprostou pravdu, v Londýně jsem byla někdy v prosinci, ale nejvíc jsem tam viděla obchodů. Ovšem ne z mé iniciativy nebo iniciativy jediné další české účastnice zájezdu, ale ze strany naší mužské poloviny. PRIMARK jsme naštěstí našli až poslední den, přesto pánové trvali na návrácení, takže jsme v den odletu vesele zahoili zavazadla a metelili zpět do centra do obchodu. Jo, pánové měli nákupní horečku.

Jinak to vypadá, že se máš krásně. Na jak dlouho a proč tam vlastně jsi? Jen kvůli angličtině?

2 nat | Web | 3. července 2011 v 13:09 | Reagovat

ale veď to je super, hneď by som išla tiež niekam :) ..aj keď z hostiteľskej rodiny by som mala asi strach tiež, keďže som skôr tichý človek + ešte problém s jazykom, ktorý ma síce baví, ale je to komplikované s možnosťou učiť sa ho :) ...jazykovú bariéru som nemala v "breathtaking Prague", ktorá taká naozaj je, síce som ju mohla obdivovať len 3 dni, ale stálo to za to :) a určite sa tam raz vrátim :D

3 Nikitka | E-mail | Web | 3. července 2011 v 20:56 | Reagovat

Oh yeah, Primark! NAŠTĚSTÍ ho v Jersey nemáme, ale byla to jedna z prvních otázek, které jsem položila hostmum-jestli je tu právě tento shop.. Místo toho je tu ale hromada dalších, takže si to může člověk vykompenzovat :)

4 Miky | Web | 5. července 2011 v 17:34 | Reagovat

[1]: :D tak to jste měli štěstí :D ale hlavně že si to mužská polovička užila ;)

vracím se tenhle víkend a jsem tu.... vlastně asi spíš jen pro srandu než pro cokoli jiného a taky jsem potřebovala utéct a změnit 'pole působnosti' :)

5 Huraj | E-mail | Web | 29. března 2012 v 14:22 | Reagovat

Tak jo makame

6 Rahul | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 12:36 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama