tady bydlí BLONDÝNA - a KOUŠE

30. května 2011 v 20:51 | Miky |  Ze zápisků.
....a tak jsem si na chvíli zaabstinovala, abych mohla zjistit, že ať dělám, co dělám, vždycky skončím tady. Je vážně moc smutné, že můj opravdový a vlastně jediný přítel je zamaskovaný v roušce jednoho z mých četných já. Jeho nevyzpytetelnost mě leckdy dohání na pokraj srázu šílenství a představa, že už se ho nikdy nezbavím, mě žene pořád dál a dál do bažin ztracené sebedůvěry. Už jsem v tom až po kolena. Jen já a já, pořád já. A močál.


Je tomu asi týden, co jsem zjistila, že nemám žádné přátele. Doteď mi to bylo jedno, ve své sobeckosti a sebestřednosti mi to vyhovovalo a vlastně vyhovuje, jenže tahle moje póza je stále jenom póza. Žiju v jednom velkém omylu a předstírání se mě chystá převálcovat. Asi mi nezbyde nic, než prostě vyrazit v plné polní a začít se tvářit, že mi na něčem záleží. Ale upřímně, na čem by mi mělo záležet? Jasně, můžu si přivlastnit takové ty klasické klišé jako je zdraví, světový mír a podobné oblíbené fráze, jenže lze toho všeho docílit, když nebudou lidé spokojeni ve svých vlastních sobecky osobních životech?
Já prostě nemám na to, abych se několik nesnesitelných hodin pokoušela vykouzlit nadšený úsměv, když mi někdo vykládá, že se jako chystá s ňufískem do kina na ty nový piráty a bude to fákt žůžo, protože Johnny je tááák sladkej. Nechci se bavit s lidma, se kterýma si nemám co říct, nechci je ani poslouchat a ani nechci být v jejich společnosti. Já nerozumím jejich jazyku a oni mě zase považují za nějaký vyhynulý druh živočicha prvohor, protože nejsou schopni pojmout můj způsob vyjadřování.
Jsem povrchní a jsem i všechno to ostatní, co blondýny bývají, jen ne obarvená. Moje póza spočívá v krátkých puntíkových šatech a velkých zelených sluchátkách, ale ne v džínové minisukni a elasťákách. Většina mých oblíbených interpretů je již dávno mrtvá stejně jako jejich hudba a přesto nepřestávám doufat, že jsou i jiní jedinci stejného druhu.
Ráda trávím čas sama. Ráda chodím sama domů, ráda chodím sama do školy a miluji, když se můžu podívat na film osamotě. Bohužel jsou mezi námi - respektive Vámi - tací, co se pořád zdráhají pochopit. Co je tak složitého na tom, že někdo nestojí o cizí společnost? Snad jediné, po čem má duše touží, je poznat někoho, komu stačí jen pocit mé přítomnosti. Vztah založený na vzájemném mlčení. Mlčím, tedy jsem.
Byla bych velmi vděčná, kdyby to bral na vědomí alespoň zlomek lidské populace. Ulehčilo by mi to život.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Czech rascal | Web | 30. května 2011 v 22:58 | Reagovat

Zajímavý postoj k životu. Něčím podobným jsem si také prošel. To by mělo přejít. ;-)

2 Amia | Web | 30. května 2011 v 23:40 | Reagovat

Ten zlomek který není v tvé blízkosti. Jsme tak rádi sami, až sami jsme. Kolem zůstávají jen ti co to rádi nemají, takže se združují.
Sakra, jsme na tom my samotáři vlastně bledě, což?  :)

3 Miky | Web | 3. června 2011 v 15:47 | Reagovat

[1]: takhle to zní jako nákaza :)) ale asi ano, asi to patří k věku :D

[2]: nojo, samotářství je vlastně hrozně neperspektivní činnost... :D

4 P. | Web | 4. června 2011 v 17:52 | Reagovat

Náhodou, být občas sám, má své výhody a já tě plně chápu, jelikož taky nevím, co všichni vidí na tom, když si koupí o dvě čísla větší tričko, aby jim padalo z ramen a šla jim vidět šprnda, k tomu si vezmou jen legíny a potom si myslí, jak strašně cool a hustý jsou... Bože. Ale upřímně, už mi to připadá i docela k smíchu, když mají ostatní potřebu dělat ze sebe blbce, protože až zjistí, že jim už 25 a pořád se z tohoto období nedostali, budou to mít těžký... :D Pokud se teda do té doby svět nezblázní a nebudou všichni chodit s výstřihem až ke kotníkům. :D
Ale asi se to musí brát s nadhledem, protože bych z každodenní společnosti těch, co si myslí jak hrozně sexy a originální jsou, když jim vyčuhuje spodní prádlo, zešílela. :-)
P.S.: Super blog, super myšlenky, super, že má někdo rád Oscara Wilda. :-)

5 Miky | Web | 8. června 2011 v 21:14 | Reagovat

[4]: je pravda, že tahle prapodivná móda se teď rozmáhá, ale já dávám jejich rozumu ještě šanci - nepatrnou, ale dávám :) na druhou stranu se vývoj každého jedince musí zastavit na jednom vývojovém stupni, takže proč ne na tomhle, že :D to, že nás to dohání k šílenství je věc další, ale nic se s tím nenadělá já už prostě jen zvedám obočí a myslím si své....

(Ach, Wilde. Zrovna čtu po stopadesáté Strašidlo a pořád se toho nemůžu nabažit - je to snad závislost?)

6 P. | Web | 9. června 2011 v 21:53 | Reagovat

[5]: To znám, já takhle pořád dokola četla Šťastného prince a jiné pohádky a bývala bych na tuto rutinu navázala i Dorianem Grayem, kdybych ho nemusela vrátit do knihovny. Skvělá knížka, taková smysluplná kniha se mi do rukou nedostala už hodně dlouho. :-)
A to s tou závislostí... možná, ale je to snad zločin? :-)

7 Miky | Web | 14. června 2011 v 22:26 | Reagovat

[6]: naštěstí je strašidlo  moje a pro jistotu 'kdyby něco' ho mám i v počítači - a taktéž i Dorian :) Princ se mi do spárů ještě nedostal, ale pátrám po něm s vypětím všech sil :)

zločin se dá posuzovat různě... ;)

8 Marguerite | E-mail | Web | 21. června 2011 v 10:39 | Reagovat

Nezoufej, mám dojem, že mým jediným a opravdovým přítelem je můj blog...a.si sem magor :oD Mám jednu nejlepší kamarádku, ketrá všude chodila se svým klukem, i z něho se stal dobrý kámoš. Mám další kamrádku, která furt mele jen o sobě  a je strašně hloupá. Má další kamarádka taky furt mele o sobě. Má poslední kamarádka je strašně tichá, takže sis ní ani nepokecám. Můj nejlepší kamarád je sice ze všech nejlepší, ale nikdy (většinou) nemá čas. Taky mi to bylo jedno, jenže poslední dobou mám furt depky atd, potřebju s někým mluvit, jenže nikdo nemá čas. taxem začala zase blogovat. To co píšeš sedí i na mně...že by blond??? :oD S tím rozdílem, že já o společnost stojím, ale nedostává se mi jí.

9 Miky | Web | 2. července 2011 v 21:00 | Reagovat

[8]: každý má něco, to si nevybereš... hlavně že blondýny se poznají :) víš když ono nejde ani tak o to, že bych o společnost nestála, když jsem doma sama tak bych si i s někým pokecala, ale jakmile opravdu s 'někým jsem' tak zjistím, jak mě to hrozně otravuje

ale hlavně nezoufej, určitě někoho najdeš, já tomu věřím, tak věř taky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama