Květen 2011

tady bydlí BLONDÝNA - a KOUŠE

30. května 2011 v 20:51 | Miky |  Ze zápisků.
....a tak jsem si na chvíli zaabstinovala, abych mohla zjistit, že ať dělám, co dělám, vždycky skončím tady. Je vážně moc smutné, že můj opravdový a vlastně jediný přítel je zamaskovaný v roušce jednoho z mých četných já. Jeho nevyzpytetelnost mě leckdy dohání na pokraj srázu šílenství a představa, že už se ho nikdy nezbavím, mě žene pořád dál a dál do bažin ztracené sebedůvěry. Už jsem v tom až po kolena. Jen já a já, pořád já. A močál.

napříč světy

17. května 2011 v 20:47 | Miky
Nemůžu psát. Teď ne, ne po tom, co se stalo.
Je to zlý. Černý prapor. Poletuje a jasně dává najevo. Nikdo nevěří, ani já nechci. Celá škola tiše šeptajíc, všichni to ví a nikdo se neodavžuje. Minuta ticha je málo.
Vedení školy mimo město. Sekretářky? Těm je všechno jedno. Škola nemá černý prapor. Průmyslovka půjčit nemůže, potřebuje ho.
Prapor poletuje ve větru, dává všemu jasný smysl. Dvě školy, dva prapory. Za ty dva

Tengo que manejarlo... !

3. května 2011 v 16:27 | Miky |  Z kultury.
,,1. běh svlíkat!'' hlásá rozhodčí. Nevnímám ho, už dlouho před tím jsem se přesunula do stavu naprosté otupělosti k okolí. Předstartovní štěbetání mých kolegyň když nic, tak pořádně vyděsilo a já už nechtěla slyšet nic, než máš to za sebou. Ono se lehce řekne neposlouchej je, jenom se snaží před ostatními vypadat jako hrdinky a vyvolat v nich strach, ale vykonat to lze už znatelně hůře, vzhledem ke zvukové frekvenci jejich hihňání a povzbudivých řečí. ,,Připravte se.'' Jako obvykle naprosto monotónně, naprosto nevzrušeně. Prsty za čáru, nohy opřít do bloků, koleno na zem. Vydechnout. ,,Pozor!'' Hlas se trochu zesílil, ale stejně mi zněl dutě. Jako by oběhl celou zeměkouli, prozkoumal paralelní vesmíry a cestou zpět se usídlil v mém uchu a zaklepal na uší bubínek. Podívám se před sebe, svaly napjaté jako struny. Stačí když doběhneš do cíle... Proběhne mi hlavou. ,,Prásk!'' Už není cesty zpět.