O mně, housence, neschopnosti a jiných zelených příšerách

1. dubna 2011 v 18:40 | Miky |  Z mechu a kapradí.
Jsem srab a místo toho, abych si to přiznala sedím doma a cpu se třešňovým jogurtem. Venku svítí ta velká žlutá věc, jejíž paprsky tahají pochmurné stíny ven z mojí hlavy a následně se napovrchu bouří, bojují za nezávislost, svobodu slova a další hrůzostrašnosti, které já jako diktátor nemůžu připustit.

Je mi záhadou, jak něco takového, jako výběr seminářů pro příští dva roky, mohlo zavinit tolik probdělých nocí a hádek mezi mými Já. Pořád se vás někdo ptá, jaký předmět máte ve škole nejradši, co vás baví a co máte rádi, ale nikoho to doopravdy nezajímá, jen fráze. A pak vám najednou slavnostně, bez předešlého varování, podstrčí jakousi listinu a očekávají, že máte naprosto jasno ohledně toho kdo jste, co chcete a co vás baví. Jak typické.
Jistě že jsem přemýšlela dlouhá léta o tom, co jsem vlastně zač a lámala si hlavu nad svými zálibami a můžu s čistými rukávy říct, že jsem si to více méně vyjasnila, ale ten cár papíru, který přede mě předložili se slovy výběr nebo smrt mě trochu zarazil. To, že chceme vždycky to, co nemůžeme mít, není žádná novinka stejně jako to, že když jde nějaký ten čas všechno dobře, někdo se honem rychle postará o zkázu veškerých ideí. Totální destrukce a šílený smích k tomu.
Samozřejmě se mi nezdá ani jeden z bloků a už vůbec se mi nezamlouvá představa, že už vůbec nebudu mít výtvarku. Oproti tomu je tělocvik naše stálice na seznamu hrůz. Byl vynalezen, když zakázali fyzické tresty jako náhrada za požitek způsobený mučením a veřejnými popravami. Nevěřím tomu, že by chtěl někdo naprosto dobrovolně chodit na onu vznešenou tělovýchovu, stejně jako se mi nechce uvěřit tomu, že bych byla jediná v celém ročníku, kdo by upřednostnil blok složený z matiky, fyziky a biologie. Ale protože se nikdo jiný neozve, budu muset trávit ukrutné dvě hodiny týdně v ponuré učebně informatiky a tvářit se, jako že to mám vlastně všechno pod kontrolou.
Až do poslední chvíle jsem slepě věřila, že škola je doopravdy jakási z cest k tomu, co chceme v budoucích staletích provozovat a nazývat to svým 'povoláním'. A i přes to, jak jsem na tom se vztahem k něčemu, co mi někdo servíruje s naprostou jistotou v očích, jsem tomu věřila. No... teď už tak naivní nejsem.


Každý se uklidňuje nějak jinak a mě pomáhá cokoli kreativního. Baví mě dělat sochy. Mám tedy na otázku čím chci být, až budu velká prostě odpovídat: Milá dámo či milý pane, chci být sochař. Jednou si pořídím hlínu i prostor, kde ji budu skladovat, budeme tam jen my dvě a všeljaké informatiky a latiny na nás budou krátké. Berte to prosím na vědomí. Nebo si to mám snad vyvěsit na vchodové dveře?

To by bylo krásné. V jednoduchosti je krása. A asi proto jsem vytvořila následující, naprosto šílenou usměvavou housenku.















S živou bych se v jednom pokoji nesnesla, ale tahle je docela milá. Večer mi předčítá pohádky na doubrou noc a přesvědčuje mě, že to vodovodní potrubí se nesměje mě, ale nějakému opravdu povedenému vtipu. Stali se z nás přátelé na vodu a na sucho, protože vzhledem k tomu, že je barvená temperami, nesmí zmoknout.

....takže se seznamte....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mostecká Kačka | Web | 3. dubna 2011 v 20:22 | Reagovat

Moc děkuji :-) Sídliště může být pěkné, ale já stejnak nesnáším paneláky :D

2 Amia | Web | 3. dubna 2011 v 21:52 | Reagovat

Já se o ten tělák hlásím! XD
Záleží na učiteli a tak, ale náhodou. Tělocvik je fajn.  :P

Ale takovýmhle papírem by mě taky sakra vyděsili. Ale vím že si vybereš správně a budeš spokojená  :)

3 Miky | Web | 8. dubna 2011 v 15:07 | Reagovat

símtě co je na tělocviku fajn? :D neukvapuj se ;P
oh, díky za důvěru... já ji v tuhle chvíli k sobě zrovna dvakrát nemám. Naštěstí mám ještě nějaký ten den na to se rozhodnout. Asi si hodím korunou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama