deštníky - tudy! klíče - tudy! iluze - tudy!

4. března 2011 v 17:00 | Miky |  Z kultury.
Prodavačka s praxí. Nutná maturita. Znalost jazyků na jednací úrovni. Zkušenosti v oboru. Ztráty a nálezy....


Ztráty a nálezy? Zbystřila jsem. Jako každé léto jsem si hledala nějakou brigádu, bylo mi vcelku jedno co a žádné vysoké nároky jsem také neměla. Jenže jsem trochu zaspala a najít něco slušného v polovině června se rovná pracovní sebevraždě. Ze všech cukráren na mě už ode dveří kroutili hlavami a v obchodech se jen smutně usmívali, takže když jsem přišla k vývěsce s volnými místy, ani jsem neočekávala, že bych se mohla někde chytit. A hle, najednou se na mě usmívá usmolený papírek nabízející denní flákárnu mezi haraburdím. Opsala jsem si adresu a rovnou vyrazila obhlídnout terén. Měla jsem strach, že netrefím. Sice jsem měla jakous takous představu, kde by to mohlo být, ale nic určitého. Pravda, moc často do těhle končin nezavítám. Je to trošku z ruky a navíc taková ta čtvrť plná brblajících stařenek stojících na stráži se síťovkou v ruce. Vyhlížejí ostatní ze spolku, aby se mohli pochlubit s novinkami a zlevněným máslem.
Vývěsní tabule hlásající Ztráty a nálezy hrdě visela na pastelově fialovém domě s okny bez záclon. Vzpomínám si, že už jsem tu jednou byla. Babička si v masně zapomněla deštník a poslala mě podívat se, jestli ho sem někdo nepřinesl. Šla jsem tenkrát přes celé město, abych zjistila, že nikdo neměl ani snahu ho vrátit. Ten dům v té době nebyl fialový a snad měl i záclony. Ne že by na tom nějak zvlášť záleželo. Obezřetně jsem se plížila k oné budově a dávala si pozor, abych žádnou z výhružně se tvářících babiček neopomněla s patřičnou uctivostí pozdravit.
Ještě jednou jsem pohlédla na tabuli, snad abych se ujistila, že lezu do správného vchodu a vstoupila. Na mé nesmělé ,,Dobré odpoledne'' nikdo neodpověděl. Bylo tam ticho, prach a šero, nikoli však nepříjemné ticho, prach a šero. Abychom si rozuměli - dokážete si doufám představit atmosféru letního dne, který se rozhodnete strávit v knihovně. Je okolo páté a vy se protahujete a mnete oči po celodenní námaze a nastavujete tvář zbloudilým slunečním paprskům. Tak přesně takhle jsem si připadala v docela prostorné místnosti zarovnané od podlahy po strop vším možným i nemožným. Od rezavých klíčů, rozbitých deštníků (jestlipak by jeden z nich nemohl být ten babiččin ztracený?) po děravé ponožky a nakousané svačiny.
Posadila jsem se na zem, že počkám. Času mám přeci dost. A tak jsem seděla, seděla, seděla, poloseděla, pololežela. Přemýšlela a snila. Tohle místo se mi začínalo zamlouvat. Kolik věcí tady může říct, že má svého majitele? Málo která a přesto mají něco, co mě na nich zajímalo. Něco, co mě přitahovalo a vábilo. Vstala jsem. Nohy mě brněly a od prachu mě pálil nos. Šmejdila jsem po policích a přimýšlela různým věcem ty nejméně pravděpodobné příběhy. Pobíhala jsem od žraločí boty ke kytaře bez krku jako právě vyklubané tygře, co chce všechno vidět v jeden jediný den. Dalo by se říct, že jsem se dobře bavila. Leč nic netrvá věčně a i mě čekání po pár chvílích omrzelo. Otočila jsem se ke dveřím, že půjdu a přijdu jindy. Asi vám nemusím říkat, jak jsem se lekla, když jsem ve dveřích uviděla bělovlasého staříka s poťouchlým úsměvem. Zlálo se, že ho má hra náramně bavila a na rajčatové zbarvení mého obličeje reagoval pouze zdviženým obočím. Něco jsem se pokoušela vykoktat, ale myslím, že mě stejně neposlouchal. Rukou se opíral o hranu stolu, usmíval se a koukal někam za mě. Zarazila jsem se. Konečně se podíval mým směrem - jestli na mě si netroufám tvrdit. Přikývnul a jakoby vzdáleným hlasem řekl: ,,Tak zítra, slečinko.''.
Nakonec jsem tam chodila celé prázdniny. Zvykla jsem si, že stařeček mizel a zase se objevoval. Občas mě jen tak pozoroval, občas něco prohodil. Naučila jsem se orientovat mezi haldami zapomenutých a odložených věcí a na konci srpna nebylo co poznávat, co si vymýšlet. Čas by mi tu plynul neuvěřitelně rychle, nebýt toho šramocení. Ozývalo se čím dál častěji. Nechtěla jsem do toho moc šťourat, protože jsem měla dojem, že vychází ze stolu. Z té zásuvky jsem měla respekt, patřila staříkovi. Ale přece, nebyla bych to já a zvědavost mi nedala. Přidřepla jsem si k šuplíku a už už se ho chystala otevřít, kydž jsem si všimla malého štítku. Ztracené iluze, stálo na něm. Opatrně jsem šuplík otevřela. Byly tam. Hranaté, kulaté, čisté i špinavé, ale všechny ztracené a zubožené. ,,Za chvíli už se tam nevejdou.'' Ozvalo se mi za zády.
Jednoho dne jsem o své iluze také přišla. Bylo to rychlé, ale nikoli bezbolestné. Možná zůstanou ležet někde v příkopě,
možná je někdo přidá do stařečkova šuplíku, ale já věřím, že mi je jednou někdo vrátí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cathy | Web | 4. března 2011 v 17:29 | Reagovat

Moc pěkný článek i bog.

2 Czech rascal | Web | 5. března 2011 v 7:10 | Reagovat

Krásné zakončení pěkného článku.

Většina tvých příspěvků blogerské komunitě se skvěle čte. Máš to zde parádní. ;-)

3 Žofie | Web | 5. března 2011 v 9:40 | Reagovat

hmm pěkné počtení. máš talent-tvé články se dobře čtou.akorát se mi nezamlouvá šedivý text na šediém podkladě-špatně se čte.

4 Amia | Web | 5. března 2011 v 13:26 | Reagovat

Ochi, tohle bylo pěkné. Stařečka bych se v noci možná bála, ve dne by mi připomínal Hříbečka z pohádky :)

5 A-CC | Web | 6. března 2011 v 18:17 | Reagovat

Dokonalý. Nemám co říct.

6 Anika | Web | 6. března 2011 v 19:46 | Reagovat

do ztrát a nálezů taky někdo nosí nakouaný svačiny? :D

7 Achája Eressiel | Web | 7. března 2011 v 19:18 | Reagovat

To bylo nádherné:) Vůbec bych se nebránila, něco takového taky zažít...

8 KJeníK | Web | 8. března 2011 v 1:52 | Reagovat

krása

9 Slečna barevná | Web | 11. března 2011 v 21:00 | Reagovat

je to smyšlené nebo realita?:)
krásně napsané:)

10 Miky | Web | 18. března 2011 v 19:38 | Reagovat

[1]:[2]: díky ;)

[3]: dík za připomínku, zkusím s tím něco udělat :))

[4]: myslím že hříbeček mi při psaní stál modelem... každopádně s ničím co se zrodilo vmojí hlavě bych se nechtěla setkat osobně - a v noci už vůbec :D

[5]: [8]: díky :))

[7]: něříkej dvakrát... ;)

[9]: podle toho jestli bereš sen jako něco odjinud či jako součást reality :) za sebe bych řekla, že je to skutečnost :)

11 Adelaine G. Screams | Web | 26. března 2011 v 11:30 | Reagovat

Já jsem je taky ztratila. :(

12 Anyffe | Web | 14. dubna 2011 v 16:33 | Reagovat

jééžiš tak tohle je luxusní :) ;)

13 Miky | Web | 15. dubna 2011 v 18:00 | Reagovat

[11]: zase najdeš ;)

[12]: až tak? každopádně díky :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama