Další, prosím

12. února 2011 v 20:11 | Miky |  Ze zápisků.
Vlezte mi kam chcete, ale nejlépe na záda.

Sobota večer, tma jako v ranci a jediné na co se zmůžu je přemýšlení, jestli je lepší rohlík se sýrem nebo se šunkou. Proč vlastně nejsem na Rychtě? Proč se nekroutím někde v diskárně a netvářím se rozjuchaně jako všichni moji přátelé? Pravděpodobně naprosto jasná otázka, ale odpověď na ni se skrývá někde v ledničce - asi mezi jogurtem  a paprikami. Že jí není zima.
Lenost mi prorůstá kostmi a leze ušima. Za chvíli se začne plazit po chodbě a uteče mi klíčovou dírkou. Zvláštní - i lenost je méně líná než já. 
Jsem nepoučitelná. Nešla jsem do Lucerny na Reel Big Fish abych se teď mohla dočítat, jak byl ten koncert úžasný. Těšila jsem se do divadla na Fausta, aby mi mohli říct, že se nehraje. (Na čemž vlastně nesejde, protože hráli Zlomatku, což je jedno z nejlepších představení co jsem kdy viděla. Podruhé. Ale vede mě to k myšlence, že lidé chodící do divadla jsou měsíc od měsíce horší a horší.) A vykašlala jsem se na včerejší ples.
Nebudu naivní, neměla jsem žádný důvod nejít. Žádný důvod, který by stál za to. Nechtěla jsem ho potkat, protože mi bylo jasné, jak by to skončilo. Tak teď lžu. Chtěla jsem ho potkat, ale měla jsem strach. Krok vedle - nebyl tam. Je nemocný.
Je zvláštní, že i přes to, že náš vztah považuji za přežitý, rozklepou se mi kosti jen se na mě podívá. Ale jakmile se podívám já na něj, myslím na toho kluka ze snu. (Na kterého mimochodem myslím pořád a nemůžu se zbavit obrazu jeho očí ať dělám co dělám. No... zas tak moc se asi nesnažím.) Profackujte mě někdo, takhle to dál nejde. Cítím to, ale asi nemám na to s tím něco udělat. Životem si proplouvám jen tak, nic neřeším, nikdo nemá potřebu řešit mě a problémům se úspěšně vyhýbám. Ale na jak dlouho. Žití odloženo na neurčito, hledejte ho pod ikonkou možná někdy. Leč všichni víme, že to někdy se může nepěkně protáhnout.

Umořila jsem další kytku. Aspoň je teď vědecky dokázáno, že ani rostlina  nemůže žít pouze z hudby. Tomu nerozumím - přeci pokud standardní podmínky nahradím něčím, co za dané okolnosti dokáže rostlinu uspokojit, měla by vydržet. Neříkám, že by měla vzkvétat a skákat radostí, ale měla by minimálně přežít. Abych to upřesnila: Živiny ponechám tak, jak je rostlina zvyklá - přeci jen ji pěstuji v květináči, takže těžko na tom něco měnit. Stejně tak těžko zabráním, aby se k ní dostal oxid uhličitý a ostatní složky vzduchu, ale světlo nahradím zvuky odpovídající frekvence a přísun vody omezím. Po pár týdnech pozorování je jasné, že experiment nevychází podle předpokladů, ale čistě teoreticky..... Je to nesmysl v jakékoli podobě.

Ať už je biologické sféra mého bytí jakkoli zvrhlá, se sféroou morální jsem na tom ještě o pár stupňů hůře. Nejenže místo prohlubování svých znalostí koukám celé dny i noci na Queer As Folk, ale ještě se u toho cpu banánky v čokoládě. Kdo viděl, pravděpodobně mě pochopí - nebo odsoudí. 

Dospěla jsem do bodu, kdy mi připadá jako správné zbaběle ukončit tenhle článek, dokoud je ještě čas. 
Jdu snít o nesplniteném na jeden ze svých obláčků. Kdo mě bude dole chytat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane | Web | 12. února 2011 v 20:20 | Reagovat

Moc hezky napsaný, ale nevím co na to říct...
P. S.: Tvoje okraje jsou přesně ten vzor, co mám na kalhotech, co mám zrovna na sobě...

2 Zina | Web | 12. února 2011 v 20:51 | Reagovat

Dej si na rohlík sýr a na ten sýr ještě tu šunku, to je taky dobrý! :)

Joo, lenost - moje věrná kamarádka.. Je zajímavý, že u těch od kterých věrnost očekáváte to nějak nejde, ale u těch u kterých byste se obešli je to samozřejmé :D
A klidně tě chytím, mám takový pocit, že jsem na obláčku přímo pod tebou :D

3 Miky | Web | 17. února 2011 v 13:23 | Reagovat

[1]:se zebřími vzory není radno si zahrávat - jednou je zkusíš a už nesundáš :)) mám takovou sukni...

[2]: jo, to je fakt obojím se nic nezkazí :D
...tak já padám, ale chytej!!!!

4 hajdance | E-mail | Web | 17. února 2011 v 14:08 | Reagovat

[2]: aj ja by som si dala oboje :D a diky  ;-)

5 Amia | Web | 5. března 2011 v 11:06 | Reagovat

Chytám, pozdě, ale CHYTÁM!!!

Super zebřička vpravo nahoře v menu  :D

6 Miky | Web | 6. března 2011 v 11:28 | Reagovat

[5]: uuuf tak to bylo o fousy, dík za chycení :P
zebřička mi to tu teď hlídá :))

7 Amia | Web | 7. března 2011 v 0:33 | Reagovat

[6]: To jsem ráda *ozve se přidušeně odkudsi zdola*  mohla bys teď ze mně laskavě slézt?

XD ;)

8 Miky | Web | 19. března 2011 v 20:21 | Reagovat

[7]: hééééj :D promiň, už lezu - já myslela že to byl jen kopec slámy? ;PP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama