Je mrtvý. A můžete za to vy.

24. ledna 2011 v 21:24 | Miky |  Ze zápisků.
Skoro konec ledna a já pořád čekám na ty změny, které se měly stát s příchodem nového roku, na to štěstí, které mi bylo předpovídáno. No tak, kde jsou? Já čekám....

Nic nového pod Sluncem. Ráno vstanu, jdu do školy, přesunu se na trénink a spát. A jede to nanovo. Hnusné, špinavé zdi domů v našem hnusném, omezeností prolezlém městečku se mi smějí a z jejich oken se vyklánejí vážené dámy s natáčkami, aby se podívali, co ta holka odnaproti zase provedla. A co to má na sobě? Všechno je proti mně. Jen ploty se přidaly na stranu dobra - ale co na tom? Jediné co dokážou je radit. Holka, vzpamatuj se, přece nechceš dopadnou jako my. Joo nechci, nechci. Copak na tom záleží? 

Pátek byl skvělej. Po škole do hospody a pak to tělocvičny trénovat. Doma klid, pohoda, nikdo neměl potřebu se v ničem vrtat a večer ve znamení Visacího Zámku se dá považovat za úspěšný. Nezapírám, večery, kdy se táta začne přehrabovat v nikde nekončící kupě desek a pouští mi hity svého mládí i stáři mám fakt ráda. Vlastně jsem více než ráda, že nemám rodiče, co by se dohadovali o každý zavírací špendlík na tašce či o každý decibel punkové hostiny ozývajícího se z mého pokoje, případně i odjinud. Že se mnou čas od času zajdou na koncert, od mala mě tahají po kdejakých pajzlech a v jejich očích poslouchám dechárny.
Ale na druhou stranu všechno má svou druhou stranu.
Sobota? Den, kdy veškeré studenstvo odkládá maminčinu zástěru a pokouší se žít na vlastní pěst. Všude je možné vidět tuny děcek se zorničkama jak tenisáky, teleskopickýma očima a pusou plnou drsných keců. Začínám mít po krk slečinek odbarvených na blond, s očima jak pandy, špendlíkem v uchu a vystajlovaných od tkaniček po sponku ve vlasech. Takové ty děsně přítulné typy celé v černém a přítele oslovující medvídečku - znáte je ne? Na batohu placku PUNX NOT DEAD a na peněžence Avril Lavigne. Přesně takových je plná škola. Když vidím na zdi plakát I love Sid Vicious, dělá se mi blbě. Byla jsem snad v prváku taky tak nesnesitelná? Tuto otázku nechávám nezodpovězenou.
Nesnáším lidi okolo sebe, začínám nesnášet své kamarády. Nemůžu vystát tu jejich naivitu, se kterou se vrhají do života. Ten elán, se kterým se hrnou do nový diskárny na Rozvoji. Je snad ta chyba ve mě? Stačí pár dní, opačný postoj či úhel pohledu a jde to samo. Nemám jim co říct.
Není nikdo, komu bych mohla říct hele dneska hrajou Bylinky, ta jdem. Protože vím, že by tomu nerozumněli.
Nepředstavuji si sobotní večer tak, že zajdu na KočKy Neberem, dám si pár panáků, budu se tvářit rádoby chytře a jakmile odbije desátá, dám prvnímu kdo si řekne.
A je tady neděle. Drápu se po schodech a asi dělám docela rámus. Otevřou se dveře a máti na mě houkne: "Takhle smradlavá mi do bytu nelez." 
Ještě na  chodbě ze sebe stáhnu řádně zakouřené oblečení a jdu spát. Ta puberta mě jednou zabije.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dark-dragon | Web | 24. ledna 2011 v 21:50 | Reagovat

punk neposlouchám.Ale často mám pocit že se všechno sere. já nežiju,jen přežívám  ze dne na den.

2 Moon Lustre | Web | 24. ledna 2011 v 22:10 | Reagovat

Já si také říkala, že se vše změní. Bohužel, vše vypada stejně.

3 Vivi | Web | 24. ledna 2011 v 22:16 | Reagovat

Tak dobře, tenhle článek a jeho komentáře mi připadají tak nasáklý pesimismem, že bych z toho zvracela.
Jo, život stojí za prd... no a
co?
Jediný, kdo je proti tobě, seš ty sama. V životě máš totiž jistou možnost volby. Vybrat si, jestli budeš brát život tak jak sis ho zařídila a snažit se mít radost z maličkostí. A nebo si můžeš tu vybrat tu druhou možnost. Že si budeš na všechno ztěžovat. Že budeš nenávidět svůj denní rozvrh, svoje sousedky a svoje město... ale co tim změníš?

Mimochodem: Kdo čeká na svoje štěstí, nemusí se ho nikdy dočkat. Občas je třeba mu jít trochu naproti.

4 adaluter | Web | 25. ledna 2011 v 13:50 | Reagovat

Jo, s pubertou je to - kdo z koho.

5 ANA | Web | 28. ledna 2011 v 20:13 | Reagovat

Máš asi blbý období. Všechno ti leze na nervy a všechno a všichni tě štvou. (Slušně řečeno). Ale jak psala Vivi o komentář výš, opravdu si můžeš sama rozhodnout, jestli tě bude život bavit nebo otravovat. Fakt se nenajde jedna jediná věc, která by tě bavila?

6 Teraxa | Web | 29. ledna 2011 v 21:59 | Reagovat

Chceš vědět jak poslední měsíc vypadají moje víkendy? V pátek večer si pustím film a jdu spát, když se vrátí domů, v sobotu v deset vstanu, počítám příklady, ve dvě dělám oběd, zase se učím, večer si pustím film a jdu spát. Neděle je kopie s vyjímkou toho, že pokud mám v pondělí zkoušku, tak nejdu spát. No a jedinou dreagovací chvílí je, když si na chvilku vlezu na net. To je pěkně po... po... pošahanej kolotoč. Každopádně věř, že to jednou prostě musí skončit. Otázkou je, zda než se z toho zblázníme :D

7 Amia | Web | 30. ledna 2011 v 21:20 | Reagovat

Jeden z důvodů, proč dá kamarádům sakra práci vytáhnout mě na diskotéku. Proč, proboha proč musí všichni věčně kouřit?!
Je velmi porěšující odcházet ne protože jsem už unavená, ale protože nemůžu dýchat.  :´(
Chápu tě. Ten pomalu narůstající pocit že už mezi lidmi nemůžu být ani minutu... Uch.
Ale je zase krásně  :D
Teda, mě se to líbí. Sníh je fajn

8 Miky | Web | 1. února 2011 v 20:45 | Reagovat

[3]: některé věci si nevybereš - a jediná věc, co můžeš udělat je podat blicí pytlík osobám okolo sebe

[4]: trefa ;)

[5]: jistěže najde - čas od času mám i světlé chvilky, tohle bylo asi částečné zatmění :)

[6]: někdy si říkám, že zbláznit se by bylo vlastně vysvobození :D každopádně ani kolotoč nemusí být špatný, já je na pouti měla vždyky ráda ;)

[7]: sníh a sluníčko - to je pro mě docela přijatelná kombinace :)
taky mám plné zuby/jiné orgány a tělesné otvoty plné kouře - aspoň na tu chvíli by si to mohli odpustit, ale zase každý má něco :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama