jednou takhle Pod Lipami

16. října 2010 v 18:37 | Miky |  Z kultury.
Pokud bych někdy měla to potěšení uspořádat konkurz nejlepšího dne podzimu, mám jednoznačně svého vítěze. Minulá sobota. (Teď je ta chvíle, milý čtenáři, kdy by ses měl zamyslet o svém naplnění času oné soboty.) Většina lidí trpí ukvapením úsudku i předsudku, a tak nakrabatí čelo, pokrčí nos a vydá zvuk vyjádřitelný asi jako pfffff. (Demostrujte na příkladu.)

 Praděpodobně je mým životním údělem vyvádět lidi z omylu, protože jakmile řeknu nejlepší den, každý si hned představí nějakou pařbu, oslavu narozenin či den výhry v loterii. Tak to není. Výjmečnost této soboty byla v její neobyčejné obyčejnosti.
Návštěva města byla za čistě praktickými účely (složenky, složenky, složenky, ...) a já se loudala po té nejšpinavější části města, kterou je tu možno najít. Kupodivu jsem nikde nenarazila na žádného nemile se tvářícího spoluobčana a cestu si vcelku vychutnávala, zpívala si písničky a chytala poslední sluneční paprsky. Sotva jsem však vylezla nahoru do města, všude jsem potkávla  masy lidí. Ale příjemné masy - rodiny s dětmi, důchodce, maminky s kočárky. Bylo by divné, kdyby mi to nepřišlo divné. Na náměstí se nikdo dobrovolně nezdržuje déle než je nezbytně nutné. Přiznávám, chvilku mi trvalo, než si můj mozeček uvědomil, že se má otevírat nově zrekonstruované náměstí. Mělo mě to napadnout, spolužák jehož kapela tam měla hrát mi to hučel do hlavy už týdny.
Poté, co byla záhada rozřešena mi zvědavost nedala. Musela jsem si prohlédnout to, co přilákalo takové množství lidí.
Nový kabát města mi vyrazil dech natolik, že jsem na malý okamžik zapochybovala o svém zdravém rozumu (měla jsem podezření na propadnutí jakousi časovou nerovností a objevení se stovky kilometrů daleko). Dříve špinavé, rozbité náměstí se proměnilo v moderní světovou metropoli (euforicky přeháním). Prostředkem protékala řeka a ve větru se houpaly vrby. Lidé posedávali na lavičkách, povídali si, usmívali se a já si taky sedla. Najednou mě zavalila taková dávka euforie, jakou jsem ještě nezažila. Posadila jsem na jednu z laviček a usmívala se na kolemjdoucí - nikoli však jako prodavačky v Kauflandu, koutky jsem neměla přišpendlené. Jen těžko se mi podařilo odtrhnout a pokračovat na poštu. Snad poprvé v životě jsem se nestyděla za to, kde bydlím. Ba naopak. Byla jsem na to hrdá.
O to více mě namíchly jedovaté řeči místních všeumělců. Jakmile se něco začne dělat, každý má hltací ústrojí plné kritiky a nemístných poznámek. Ale sám od sebe se nikdo k ničemu nemá. Mluvit, to ano, to umíme. A jak. Snad je tomu tak, že hlas menšiny je slyšet nejvíce.
Chtěla jsem sem dát fotku, ale všude bylo moc lidí. Jsem tedy nucena si vyčíhnout nějakou nestřeženou chvilku a proniknout s foťákem mezi davy.
Po pestrém a emocionálně vypjatém dopoledni jsem celý zbytek dne strávila s knížkou v ruce a pravděpodobně bych ho zařadila do složky "další z nazajímavých dnů s potenciálem přiklánějícím se k zajímavosti", nebýt večera.
Pravděpodobně bych nikdy neuvěřila, že to bude mužská část rodičů, co mě bude přemlouvat k návštěvě koncertu. A díky mu za to. V jedné z okolních vesnic hrála totiž Fast Food Orchestra. Pokud je předpokládaný start v 8, lze předpokládat, že se začne nejdříve v 9. Což se vyplnilo a ano, zjednodušilo mi to život.
Přiznávám bez mučení, že z lidí postávajících a popíjejících před místem konání jsem měla pěkně nahnáno. Nepatrnou chvilku jsem to chtěla vzdát, vzít nohy na ramena a po rukou prchnout do zaječích. Leč nějaká zákeřná síla mě vábila dál. Vstoupila jsem, nechala se oblepit, opřela se o zeď a pozorovala spolukoncertníky - výborná zábava, dokud nezjistíte, že jste z celého osazenstva nejmladší (v řádu asi 5ti let) nebo minimálně nejmladší suveréně vypadáte. Doopravdy děsivé to začně být až ve chvíli, kdy si této drobné  a nedůležité niance všimnou i okolo stojící pánové.
Začátek kapely Tour de Bars mi zachránil kůži. Jejich pohledy se více méně začaly soustřeďovat na zpěvačku.
Samotný jejich název mě odpuzuje, odpuzují mě i ženské vokály, pero en general, no estuvieron mal. Hráli převážně raggae, převzaté písničky třeba od Švihadla a pěkně jim to šlapalo. Ale co si budeme nalhávat, jedním uchem tam, druhým okem ven.
Již první tóny zvukové zkoušky Fast Food Orchestry mi dokázaly rozproudit všechny tělní tekutiny. A nebyla jsem zdaleka jediná. Doposud postávající dredaři se najednou dali do zběsilého tance, který už pravděpodobně nikdy neskončí (to vlivem setrvačnosti tělesa). Vezla jsem se s nimi na jedné vlně a propadala euforii z hudby, z tance, z davového štěstí.
Nezáleží na tom, jak dobří jsou hudebníci - oni jsou moc dobří, ale i kdyby nebyli - jde o tu atmosféru. O to, kolik do hraní dají energie (a ano, někdy i testosteronu) a na kolik mají potřebu se tvářit jako profesionální suchaři (to se jim nikdy nepovede).
Jízda od začátku do konce a hajný je lesa pán.
Domů jsem se ubírala s pocitem naprostého uspokojení a možná i trochu pochopila žití pro chvíli. Možná. Ono ráno mi dotekla i spousta dalších životně důležitých věcí a já se ptám - je pro učinění  rozhodnutí nutný extrém (hluboká deprese x nezvladatelná euforie)?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 17. října 2010 v 15:30 | Reagovat

Hlavně že je spokojenost :)
Můj nejlepší den podzimu je vždy ten, když napadne první sníh a nesleze nebo když prostě začne zima, protože to znamená, že ten všivý podzim má zas na 275 dní utrum  XD
Dle mého názoru jsou ale tyhle koncerty právě ty nejlepší, i když já se vždy pobavila nejvíc na tátových srazech s kámoši ;)
A ne, extrém není nutný. Jen to usnadní

2 Miky | Web | 18. října 2010 v 20:28 | Reagovat

pravda pravda, i tak se na to dá dívat :D a ten den nastane brzy
jj tyhle srazy bývají dokonalé, už jsem docela zvědavá na ty svoje :D

tedy extrém v roli katalyzátoru... asi to tak bude, člověk holt potřebuje nakopnout

3 Amia | Web | 20. října 2010 v 21:04 | Reagovat

XD  Tak tak..

4 DJ SIL-G | Web | 24. října 2010 v 19:19 | Reagovat

já si taky umím představit nejúžasnější den bez párty apod.... (ude to tím že na žádné nechodím).. ale hlavně že se líbilo.-.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama