Říjen 2010

Blondýnka, XY let, zn.: přechytralá

30. října 2010 v 21:17 | Miky |  Ze zápisků.
Máme tu sobotu večer. Čas, kdy každý správný nadšenec usedá k počítači a prohrabává se skrze stohy článků svých oblíbených pisálků nahromaděných za celý týden.

tam, kam chodí spát nesmysly

26. října 2010 v 20:10 | Miky
píp píp píp píp
''Z cesty!'' Volá unavený pán v montérkách, zatímco se snaží zacouvat do miniaturních vrátek s nápisem Zákaz skládky. Zezadu z vozu hbitě vyskakují dva mladíčci s lopatami a zuřivě se pouští do práce. Musí to stihnout ještě dnes nebo odpady nahromaděné vně plůtku přetečou. Jenže... sotva se porozhlédnou, je jim jasné, že svádí boj s větrnými mlýny. Co nevidět budou nenávratně pohlceni.

jednou takhle Pod Lipami

16. října 2010 v 18:37 | Miky |  Z kultury.
Pokud bych někdy měla to potěšení uspořádat konkurz nejlepšího dne podzimu, mám jednoznačně svého vítěze. Minulá sobota. (Teď je ta chvíle, milý čtenáři, kdy by ses měl zamyslet o svém naplnění času oné soboty.) Většina lidí trpí ukvapením úsudku i předsudku, a tak nakrabatí čelo, pokrčí nos a vydá zvuk vyjádřitelný asi jako pfffff. (Demostrujte na příkladu.)

vzpoura totožnosti? obojek to nezpraví

11. října 2010 v 19:04 | Miky |  Z mechu a kapradí.
I can't control myself!!!
Mohl by mi snad někdo vysvětlit, o co se tu právě pokouším? Chci snad do celého světa vykřičet, co jsem zač a ignorovat všechny důsledky vyvozené z mého zoufalého počínání? Zoufalství. Ano, to je ono. To je to slovo.
Slibovala jsem si, že to sem nikdy nedám, že to zůstane ukryto v útrobách mého pokoje a mé mysli. Anonymita. Anonymita. Koncentace!!!
Moje vlastní ego mě k tomu nutí. Není zbytí.
Slečna webmasterka se dočista pomátla. Děsí mě představa, že by sem narazil někdo, kdo mě zná. Osobně zná. A ještě větší strach mi nahání fakt, že by mě dotyčný mohl poznat. Ale co... Co je komu po tom. Já jsem já a nehodlám se tím omezovat. Ale omezovat ostatní, to už je jiná. Ach, jsem sobecká a panovačná potvora. Jenže to zjistí jen málokdo.
Vlastně není tak špatný nápad vystavit sem část své duše. Alespoň někdo zjistí, že doopravdy nejsem panovačná a zlá potvora s potěšením v sobě samé.
V posledních ponurých dnech jsem věnovala spoutu času přemítání o nesmrtelnosti Harryho Pottera/chrousta/ a s jakýmsi vnitřním uspokojením došla až do cíle. Z podivného ani tak, ani onak rozpoložení mě dokázal vytrhnout až trénink. Po dvoutýdenní pauze připadající mi jako staletí jsem si připadala neuvěřitelně volně. A zatím tento pocit nepominul... Jsem okouzlena a vtažena do světa literatury, což má za následek, že ztrácím zábrany.
A proto tedy:

Pravděpodobně jen jednou a naposledy jsem se pokusila o své 'autodílo'. Zda-li to byla chyba.. Když mě někdo bude chtít najít, nejde mě. A žádná dětská hračka na tom nic nezmění.

ještě zjistit, o čem to vlastně píšu a můžu se prohlásit za osobu osvícenou

2. října 2010 v 22:54 | Miky |  Z kultury.
Je na čase ukončit mé vzpomínání na prázdniny, události se totiž stávají minulostí na můj vkus až moc rychle. Mám ráda chronologické uspořádání a někdy to nebezpečně připomíná nezvladatelnou chorobu. Mohla bych sice přeskočit o měsíc dál a rovnou napsat, jak se to má tady a teď, předstírat, že ten měsíc vůbec nebyl a vůbec nic neznamenal. Ale to bych si lhala, což je přesně proti mému předsevzetí (které jsem si vytyčila právě v tuto památnou chvíli).