Je libo rozrazil?

23. září 2010 v 17:08 | Miky |  Z kultury.
na břehu řeky Svratky kvete řeka Nill

Je čas popojet mou časovou osou a dostat se blíže přítomnosti. Pokládám za nezbytně nutné na začátku předeslat, že se tu živím skořicovou mléčnou rýží - nic na tom? Ale ano, značně mi to zvedá náladu.
Skončila jsem ve chvíli, kdy odehrály Rybičky 48 svůj festivalový koncert. A potom.... už nebylo nic. Pozor, tenhle bod článku je snad nejpodstatnější - svědčí totiž o existenci teleportace člověka. Druhý den, tedy v neděli jsem se probudila doma ve své postýlce a to bez jakéhokoli předchozího varování. Byla pěkná zima a hezkým počasím nazývám také něco odlišného, což byl pravý důvod, proč jsem se vypravila do sousedního blázince sama. Festival Na Kopečku je jediným zpestřením všedně šedého nudného života Průmyslového města. Vlastně... ne tak úplně. Jak už jsem řekla, je to akce sousední - tedy ne naše.
Úmyslně jsem vynechala hudebně kočičí uskupení a dorazila až na De Ska Band. V dobré víře jsem se bez úspěchu pokoušela vyhnout spolužákům (na mé polapení užili zákeřné lsti!!) a nechala se unášet na vlnách afrických bubnů Kokodanu. Tak říkajíc jsem dobyla baterky, pousmála se nad texty Vlasatých žárovek, snědla další langoš a zakřepčila na Durmančiny bylinky. Slyšeno po stopadesáté a po stopadesáté obdivováno. Snad jen, že na pódiu uprostřed louky trochu ztráceli na atmosféře, jsem holt příznivcem "koncertů ve stanu". Právě takových, jako byl ten na Zvířeticích. Jak já si ho užila... všichni moji spolužáčtí přátelé se vykuleně a se spadlou čelistí vypravili do teploučkých domovů, abych si mohla vychutnat alespoň tu část festivalu, která ještě zbyla. A to je přesně to, o čem pořád mluvím. Lokální omezenost. Mají snad strach? Tohle je pro někoho jako jsem já naprosto nepochopitelné. Vidí spoustu dredařů (je mi jasné, že jich asi nikdy neviděli tolik na jednom místě, ale přeci jen..... ) a už mají pocit, že je něco špatně. Automaticky je zařadí na "okraj", protože jim nezapadají do maloměstské komunity. JENŽE jim nedochází, že jsou na cizím území ONI nikoli dredaři. Hned musí pomlouvat a šířit bludy, ačkoli nemají ani nejmenší potuchy, o čem že to vlastně mluví. Všechno pěkně nalajnované, spořádané a hlavně aby byl pořádek v SYSTÉMU.
Ale to jsem odbočila.
Celý den byl zakončěn divadelním představením Blbec k večeři (což je "klasická" francouzská komedie) o - blbci k večeři. A budete lhát když řeknete, že nikoho takového neznáte či na něj nikdy nenarazili. A nakonec si dva šneci kráčejí lesem ;)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 25. září 2010 v 1:31 | Reagovat

XD XD XD
Naprosto libovej článek!  ;D

Že já blbec si ho přečetla až teď, mohla jsem se smát už skoro dva dny  :D

Techniku teleportace člověka bych ráda viděla v praxi, být cizincem na dredařském území a přitom se cítit jako domácí musí být zajímavé z pohledu třetí strany a přestaň mi dělat chutě na ten langoš!!
XD ;)

2 DJ SIL-G | Web | 25. září 2010 v 9:00 | Reagovat

:-D No málo maras... :-D fakt suprovej článek.... zase... :-)

3 Miky | Web | 28. září 2010 v 21:50 | Reagovat

[1]: není nad cvičení břisního svalstva :D
zdá se to býti vcelku častý jev - provázený pruhovaným zábleskem, barvy dle typu okolí podle hesla hlavně nenápadně ;)
s langošem se polepším, jsem jimi přejedena ;D

[2]: oh, senk jůů ;)

4 Martin | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:27 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama