if I wear it I feel cute

13. srpna 2010 v 14:50 | Miky |  Ze zápisků.
připadám si jako příslušník nějakého živočišného druhu na pokraji vyhynutí
než se rozpovídám o svém zdravotním a psychickém stavu po návratu ze soustředění tu mám jednu velmi důležitou věc, kterou potřebuji někde vyventilovat
po skoro dvou týdnech tvářících se jako atletické soustředění mám absolutně vymytou mozkovnu. Lidi nejlépe poznáte, když s nimi strávíte nějaký ten čas vkuse. Žádné dvě hodiny denně na tréninku. Odjela jsem s tím, že si to tam parádně užiju s lidmi, se kterými se chci a mám o čem bavit. Že jsme na stejné vlně. Ach jak já jsem se pletla. Neuvěřitelné, jak rychle se mění lidé a jejich názory na život. Měli jsme dokonale fungující skupinu, rozumněli jsme si a uctívali trenéra. Všechno dobré jednou končí. Přišli k nám noví, jinak naladění a já najednou zjišťuji, že "ti staří" se pod vlivem "těch nových" začínají chovat jako stádo. Stádo bez názoru, bez ničeho. Výplň. Úplně normální vata. Nechci to tak, ale co s tím asi můžu dělat?

A tak se stalo, že jsem se octla v jakési pustině bez jakékoli známky života se skupinou kdovíčeho, co si nemastí brambory a po večerech se nudí, protože nemůže chytit signál a odjet se zrušit do Koso či podobné instituce. (pozn.: Koso = vyhlášené teritotium všech pochybných disko existencí) Kam až mi paměť sahá - nebývalo to tak! Za ty dva roky, co je mi stadion domovem jsem se s tím nesetkala. Mozek mi to nebere.
Mozek - tam je celý můj problém. Nejsem schopna vyrovnaného výkonu. Vzdám se těsně před cílem. Proč jsem tenkrát na čtvrtve dopadla tak, jak jsem dopadla? Celých 300 metrů běžím první a na poslední padesátce zabrzdím. Přijde mi divný pocit, že bych v něčem byla první. Je to ve mě pěstováno už odmala.
Vědomé srážení sebevědomí (ne že by mi to mohlo ublížit, já přece vím, jak jsem dokonalá, úžasná, ....) je oblíbaná činnost mojí babičky. Zatím jí její "předpovědi" nikdy nevyšli, ale to je jen otázkou času. (Nedělej si hlavu z toho, že tě nikdo nechce, on se jednou někdo najde./ To je ten kluk, co se ti líbí? Na toho nemáš. / Ty, že chceš jít na stavebku?? O_o)
Tak jako tak - bylo to nejpohodovější soustředění. Žádné těžké tréninky, po kterých bych se skládala. Z naší tréninkové skupiny jsem nejmladší a byla jsem tedy zvyklá na o něco lehčí trénink než ostatní. Proto mě docela překvapilo, když jsem najednou běhala stejně (leč pomaleji  - mám na mysli stejný počet úseků) jako ostatní. Rozdíl mezi mnou a nejstarším klukem je 6 let - málo??

Příští víkend mě čakají dost důležité závody tak doufám, že si tu na mne někdo vzpomene. Hodně mi na tom záleží a taky na tom záleží má celková atletická reputace (už takhle je bídná a nepotřebuji ještě horší).
Tak a zase jsem se dostala úplně jinam, než jsem měla původně v plánu. Nu což....
con amor en mi corazón
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DJ SIL-G | Web | 23. srpna 2010 v 9:31 | Reagovat

tež dobrý nápad... dík za něho... ;-) =)

2 Stephan | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 14:57 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Ještě juknu

3 Pavel | E-mail | Web | 29. června 2012 v 11:48 | Reagovat

no comment:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama