Zelené Božstvo na Výstavišti dne 29.6.2010

6. července 2010 v 20:33 | Miky |  Z kultury.
Nějaká nedotknutelná síla mě konečně donutila sepsat tento článek. Jestli to ta síla dotáhne až do konce.... To se teprve uvidí.
Bylo nebylo....
Uznávám, je to divný a absolutně neoriginální začátek. Ale tak už to se začátky bývá, jsou zdlouhavé a nezáživné. Ale co, člověk si zvykne. Musí si zvyknout.
Psal se den 29. měsíce června
Jo, to taky není zrovna nejpovedenější, ale je to tak.
29. června 2010 se mi splnil jeden z mých životních snů. A sotva se splnil, chtěla jsem, aby se plnil pořád dokola a nepřestával. Jenže..... je to zmetek.
Víkend před tím osudným dnem jsem měla opravdu napilno, v pátek vlakem ke kamarádce do Frýdlantu. Gratulace, prosím - zvládla jsem tři přestupy (fakt, že jsme jely dvě se pokusím moc nevytahovat, mohlo by to ubrat na efektu). A v sobotu odpoledne zase zpět, téže vlakem. V Turnově na nádraží se mi povedlo ukořistit toto:
plakát

Odrazu té nebohé dívky si prosím nevšímejte ;)
Musím však ještě podotknout, že nám kvůli tomuto hodnotnému snímku málem ujel vlak.
Když v Turnově, tak proč ne v našem veleváženém průmyslovém městě?? Málem bych zapomněla, my jsme totiž ukázková maloměšťácká společnost.
Neděle?? zase úprk na nádraží. Pro změnu. Odjíždělo se na školní výlet, kam jsem původně vůbec neměla jet. Chybička se holt vloudila. Tam jsem to přetrpěla spolu s ostatními, je opravdu obdivuhodné, jak dokáže přítomnost jednoho člověka (čti třídní profesor) zkazit náladu třiceti dalším lidem. Není tedy k podivu, že jsem po další úterní cestě vlakem - tentokrát ze školního výletu směrem domů neměla ani nejmenší náladu na nějaký koncert. Je to vážně divný pocit. Něco oklolo tří let se na něco těšíte, potom to přijde a vy nevíte, jestli se vám chce. Připočítávám to cestovní únavě, jinak si to nedokážu (a ani nechci) vysvětlit.
A teď koncert samotný. Po zběsilé cestě jsem konečně dorazila na Výstaviště, vstoupila do areálu, zakoupila vodu, zavíčkovala ji a vlezla do 1. zóny. Už se hrálo. Abych byla přesná - končilo se s hraním 1. předkapely, českých The Pooh. Slyšela jsem tedy poslední písničku. A můje postřehy? Oproti pódiu mi přišli hrozně malincí. Takový nepoměr a přitom jich tam bylo jako much. Zařadila jsem se do davu, měla jsem opravdu pěkné místo a neměla jsem v úmyslu se z něho nechat vystrnadit. Chyba ve výpočtu. Dav a několik existencí snažících se mi rozvázat mašli zezadu na tričku mě nakonec posunuly o něco více dopředu. 2. předskokan Billy Talent.... Co říci. Všichni jsme byli natěšeni na své hrdiny a já byla rozhodnuta je ignorovat. Ne, vůbec nejsou špatní a ten rok (nebo kolik to bylo) strávený s nimi byl docela příjemný. Připadala jsem si jako velká holka a na jejich koncertě spolu s Anti Flag před dvěma roky jsem ne naparovala jako parní lokomotiva. (věnujme jim aspoň vzpomínku, 23. 6. 2008, velké datum pro mé ego.) Celé jejich vystoupení okolo mne prosvištělo bez následků - těch nagativních. Vzpomínám si jen, jak mi hlavou při pohledu na rudého Benjamina projela myšlenka, že to musí být pěkný cholerik a něco v tom smyslu, že mu jednou praskne v hlavě nějaká cévka a během koncertu ho budou muset odvézt. Přeji jim jen to nejlepší, takže samozřejmě doufám v opak. Ještě bych chtěla vyzdvihnout sabotéra stojícího vedle, který zatvrzele celou jednu písničku opakoval TRY HONESTY TRY HONESTY TRY HONESTY TRY HONESTY bez ohledu na vyčítavý dav okolo. Čili.... BT splnili svůj prohřívací účel a jelo se dál.

setlist: Devil In A Midnight Mass, The Dead Can't Testify, Try Honesty, Rusted From The Rain, Saint Veronika, Diamond On A Landmine, This Suffering, Fallen Leaves, Devil On My Shoulder, Red Flag

co si budeme nalhávat, energii to má ;)

Chvilková, opakuji chvilková pauza a na podium se za tónů Do You Know Your Enemy vplížili moji bozi. Skládejme jim opěvné písně (no dobře tak ne, to asi zvládnou sami) a oslavujme je do padnutí. Oni stále dokazují, že mají dnešní hudební scéně co říci. Vždycky jsem obdivovala spíš jejich starší kusy (Dookie, Kerplunk) a nesměle se odvracela při tónech 21 Guns pouštěných na vlnách Evropy 2. Připouštěla jsem si, že kdyby se nestali komercí, nikdy bych je nepoznala, ale pořád jsem si říkala, co by asi vzniklo místo 21st Century Breakdown. Ta deska je dobrá. Ale doopravdy jsem ji ocenila až tady, na pražském koncertě. Protože v jejich podání to MÁ SÍLU.
Tři hodiny!!! Neuvěřitelné a přeto tak reálné až je mi smutno z toho, že už to mám zasebou. Tenhle zážitek bude těžké něčím překonat a abych řekla pravdu,tak doufám, že zůstane nepřekonán (a když, tak jedině dalším koncertem Green Day).

Basket Case zbožňuji ;)

Všimli jste si, že BJ má stejné kalhoty jako já? Jsou už to dva roky, co jsem neúspěšně po celém Průmyslovém městě sháněla červené džíny. Až jsem si je zapoupila v Praze v Pimkie (účel světí prostředky). A on s tím teď přijde sám Velký Pan Zpěvák. Už vidím tu červenou záplavu v ulicích :D

Mohla bych to tu opěvovat staletí, tisícitetí, desetitisíciletí, ale to asi nemá smysl ;)
všichni víme, že na to mají
*nesmrtelní*
co na to říkají popaři z musicserveru zde
autor neví co povídá, nemá nad sebou absolutně žádný nadhled
recenze přesně tak, jak má být - nehledá chyby a upřímně říká, že to bylo dokonalé tu

dokonalý a mě naprosto vyhovující setlist:

Green Day Setlist Výstavište, Prague, Czech Republic 2010, 21st Century Breakdown World Tour

okok, možná mi tak trochu chyběl Church on Sunday ;) tak pro příště, pánové

nezapomenu, jak Billie stříkal fanoušky hadicí, střílel po nich trička (nevíte někdo, jestli dopadly alespoň do blízkého okolí Prahy?) nebo toaleťák (vyberte si podle libosti) a na potkání rozdával kytary (vlastně jen jednu). Skoro závěrečné konfefy ležící mi na stole, protože mi zapadaly do výstřihu a zřetelná vzpomínka, jak si šťastně ještě se vznášejíc v oblacích odnáším plakát a nádherné zážitky mi budou dělat společnost do konce života.

Kdo by to byl řekl, ale musela jsem si sundat onu černou pásku okolo ruky. Původně jsem ji chtěla nosit celé prázdniny, leč natolik jsem se obávala zničení, že jsem podlehla.

Ani zdaleka jsem nenapsala všechno. To bych tu byla do zítra a už takhle je to dost dlouhé :D no nic, kdo to dočte až sem má u mě mmm.... povzbudivý pohled ;)

con Green Day en mi corazón
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Keith Leslei Simpson Deeply /COCain/ | Web | 6. července 2010 v 22:04 | Reagovat

Pěkný článek!!:)..ohh..taky už vidím tu záplavu v červených riflích na způsob Billie Joe :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama