I like my new bunny suit

30. července 2010 v 16:42 | Miky |  Ze zápisků.
kapitola první: jak sedím doma a truchlím
well, kde se stala chyba? tak kde? chci to vědět. HNED! A odpověď typu ta chyba jsem já si odmítám připustit.

 Myslím, že to byl červen, kdy propuklo davové šílenství (dav = já a M.) ohledně Rock for Peole. MUSE! MUSE! MUSE! JEDEM! The Subways?! paráda!!! *bude to nejlepší akce našich dějin*
.....o týden později.....
Jéé promiň, já jedu do Varů. Pojedeme jinam a jindy joo? A já byla v klidu. Nojo, něco jí do toho vlezlo. To se stane. Pojedeme na týden stanovat. Jistě že se to uskutečnilo, je to taková ironie osudu. Naštěstí mě Martin zásoboval FlashForwardem ---> vlastně si nebylo na co stěžovat. Čas poklidně plynul dál a já ho brala tak, jak byl. Střídala jsem FF, filmy (Harold a Maude mě dostali) a občas i nějakou tu knihu (Přestupní stanice, Lidé - geniální). Čím více se blížilo datum Mighty Sounds, na které jsem chtěla jet až opravdu zoufale, tím více jsem propadala nervozitě a zlému tušení. Že mi to odřekně zrovna Losos jsem doopravdy nečekala. Šok z toho způsobil mou dlouhodobou neschopnost odjet s někým jiným. Onen víkend jsem tedy "seděla doma" naštvaná na celý svět a mlátila hlavou do zdi.

kapitola druhá: jak zuřivost nepřestává a začíná mi docházet, kam to spěje
Moje jediná záchrana byla představa idilického posledního červencového týdne na Prázdninách v Telči. Jak naivní jsem byla, když jsem si myslela, že mi tenhle prokletý měsíc vyjde aspoň jedna akce. Nuudle. Místo toho každé ráno spokojeně vstávám s vidinou dalšího nic neříkajícího dne a spousty stereotypní práce. Má noční můra. Zahleděl jsem se do dálky a zpozoroval, jak nějaká velmi elegantní dáma vystoupila z dokonale naleštěného vozu. Ona však vyzařovala ještě větší uhlazeností a smyslem pro pořádek než kdokoli jiný, koho jsem kdy měl tu čest poznat. Okamžitě mě očarovala. Ze zadního sedadla vyskočil čerstvě ostříhaný pudl v barvě její kabelky. Ne na darmo se říká "jaký pán, takový pes". V obličeji vypadali úplně stejně - nikoli pes jako dáma, ale dáma jako pes. Nesla se sebejistým krokem směrem k bance. Aha, úřednice, pomyslel jsem si. Můj úsudek mě naklamal. Vlastně.... byla to účetní/sekretářka.
''Johne, pomozte mi s kabátem!''  Bílou rukavičkou přejela po parapetu. Nikde ani známka prachu, uklízečka si po minulém incidentu dávala pozor. Tak to má být. S uspokojením zasedla ke stolu a začala vykonávat svou veledůležitou práci (pokud to, co dělala mohu nazvat prací).

Provšechnybohy  - ať takhle neskončím!!! Poslední dobou zrazuji všechny své zásady. A není to jen má účast brigádníka na Interpsovi. Teď to myslím tak nějak celoplošně. Našla jsem zalíbení v pomalých baladách a pustila jsem se do čtení detektivek - to ze zoufalství. Když jsem šla dnes "ráno" pro zubní pastu, která mi omylem spadla do záchodu, vrátila jsem se s kabelkou. A dokonce jsem si i odpustila výlet ke kontejnerům v noční košili - pravda, dělala jsem to tak trochu natruc zdejšímu obyvatelstvu a výzvědnému psu Buřtíčkovi. Po probuzení šílenými písněmi vycházejících z rádia několika dělníků dělajících sousedům bazén jsem se ani nepokusila je přehlušit něčím mému srdci i sluchu bližším. Co to? Ke spokojenosti mi stačí kafe a televizní přenos z atletického mistrovství Evropy a ani nemám sílu počítat, o kolik metrů by mě dali.

Když mi před pár minutami došlo, že toto katastrofální období zasahuje až do září a já jeho vlivem přijdu o Grabštejnský WorldFest, zatočila se mi hlava a viděla jsem rudě. (Což je další změna mé osobnosti - z nic neřešícího melancholika se pomalu šinu na pozici cholerika.)

kapitola třetí: šťastný konec?  neznám to slovo
V pondělí odjíždím a až odjedu, neuslyší o mě živá duše. Soustředění? Nemám šanci. Moje oko o tetry nezavadilo od dob té nešťastné ligy před... skoro měsícem. Což je také jeden z důvodů, proč se před světem skrývám za monitorem svého netebooku. Týden poté, co je plánovaný návrat bych měla absolvovat další závody. Nevím, jestli je to zrovna to, po čem toužím. Že mám ty největší předpoklady to zaběhnout v nějakém slušném čase? Co kdo o tom ví víc než já. A já vím, že v tuhle chvíli na to nemám a to zejména psychicky. A o tom to celé je. Jedna moje část je melancholický sportovec zamilovaný do Martina. A ta druhá? Zakomplexovaný cholerický lenoch zamilovaný do své spolužačky. A mé skutečné já potulující se někde mezi těmi dvěma světy. Ztratí se? Nikdo ji nenamaloval mapu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janula | Web | 3. srpna 2010 v 19:08 | Reagovat

čao...zapoj se u mě na blogu do bleskovky...budu moc ráda!!

2 DJ SIL-G - ♥SB♥ | Web | 10. srpna 2010 v 18:53 | Reagovat

Píšeš fakt  moc hezky... :-)

3 Vendy | Web | 12. srpna 2010 v 16:54 | Reagovat

Někdy je den blbec. Tady to vypadá na měsíc blbec... Doufám že bude líp a aspoń jeden "fest" se ti podaří...

4 Miky | Web | 16. srpna 2010 v 19:22 | Reagovat

[3]: doufám jen že to období nebude delší každopádně díky za přání já rozhodně udělám vše proto, abych špatné měsíce odehnala co nejdále... ode všech ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama