Červenec 2010

I like my new bunny suit

30. července 2010 v 16:42 | Miky |  Ze zápisků.
kapitola první: jak sedím doma a truchlím
well, kde se stala chyba? tak kde? chci to vědět. HNED! A odpověď typu ta chyba jsem já si odmítám připustit.

....so cute....

28. července 2010 v 16:34 | Miky |  Z kultury.
well, I'm back
řekl a spadl do díry
hmmm už mi to celkem začíná lézt na nervy. PROČ by nás měl někdo rozebírat jako nějaký druh zvěrstva? Ach, poté, co jsme si všichni úspěšně probrali drogy, ekologii a prázdniny tu máme na pořadí homosexuály. A všichni sborově: ano, jsou to také LIDÉ, nic proti nim NEMÁM. Ale kolik z vás, milé děti zná nějakou lesbičku či gaye? Dokázali byste se držet toho, co tu píšete? Já tu nechci nikomu makat do svědomí, to je každého věc. Jen vidím, jaké dělá některým lidem potíže se mi podívat do očí (nebo to není mou dosud nevyjasněnou orientací?). Nemrzí mě to. Říkám si, že tací mi nestojí za to. "Okolí" pořád něví, jak se k nám chovat. A je to poněkud stresující....

Možná bych mohla využít vychladnutí mého původního vzteku a vyjasnit celou mou situaci.

Ale ne, já to neudělám, koho to zajímá. Co je komu do toho. Takže snad jen dodatek: Martin je opravdu kluk.

Je opravdu všechno o našem rozhodnutí?!!

21. července 2010 v 11:03 | Miky |  viděno
I'm Nobody. Mr. Nobody. Nemo Nobody.

Nemo je oběť spiknutí anděla zapomnění, který mu zapomene položit svůj prst na rty. Čímž Nemo nezapomene. Ví všechno, co se stane. Může se takový člověk vůbec někdy rozhodnout? Má možnost normálně žít?

oživte si svého hrdinu, HNED!

19. července 2010 v 16:07 | Miky |  viděno
kytka
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Tak se to říká, ne? A pravděpodobně to nejčastěji říkají zoufalci na obhajobu svého zoufalství. Jak zoufalé. Napadá mě - proč se vlastně obhajujeme? Pro náš lepší pocit? Je pravda, že když to řekneme nahlas, je větší pravděpodobnost pro naplnění? Začneme tomu věřit nebo jen dáme průchod té příšeře?
Já nevím.
Možný dotaz: Proč nad tím vůbec přemýšlím? Vždyť mám všechno, co si jen můžu přát. Žádné problémy, prázdniny, nemusím nic dělat. Nemusím, ale měla bych.

všichni jsme jen pouzí konzumenti, tak proč si to nepřiznat

15. července 2010 v 20:26 | Miky |  Z kultury.
také jste propadli?
ne, nikdy si nezaložím něco tak nechutného, jako je facebook - tolikrát už jsem ta slova slyšela a je jedno, z čích úst to bylo
he o.O ty ještě nemáš fejs?? a nejsi náhodou nějaká divná? - tak tohle jsem slyšela mnohem vícekrát
ano, také mám profil a nebudu vás tu krmit krásnými pohádkami o tom, jak najdete nové přátele (ano, je to možné, ale rozhodně to není pravidlem) nebo se spojíte s těmi starými (což je pravděpodobné). Leč zcela určitě tu narazíte na tuny hověžího masa a wySChpULenÝMi RtíKy a svýdnými pohledy. A jak známo, toto hovězí maso nebývá zpravidla vysokého věku. Stačí se jen trochu porozhlédnout po facebookovém okolí, teď mám na mysli hlavně počty "přátel" (ach, jak frekventované je toto téma - musí ho rozebírat každý, tak já taky. Ano, přiznejme si to, všichni jseme se stádem, jinak by tato témata týdne neměla úspěch. A přitom taždý píše prakticky totéž) a zjistíme, že zpravidla čím nižší je věk zmíněného masa, tím je počet osob nazývaných přáteli vyšší. Docela pěkně na to jde napasovat nepřímá úměra, že? Myslím to velmi velmi obecně - tedy vyjímky zajisté jsou. A pořád doufám ve větší počet než několik. Já osobně si rozhodně nejsem vědoma vlastnictví více než tří přátel. Známých, to ano, ale tento rozdíl je velmi znatelný! Docházím tedy správně z závěru, že někteří z nás ztrácí přehled o základní odlišnosti mezi těmito pojmy? Kde v sobě bereme tu touhu se pořád s někým kamarádíčkovat? Má to původ v naší vlastní ješitnosti nebo jsme k tomu hnáni dobou (to je zvlášní, všechno svádíme na dobu či společnost, jak jednoduché - ale účinné)??

ať včely mají co opylovat

10. července 2010 v 12:25 | Miky |  Z mechu a kapradí.
co to? to kytka
včera jsem bylo po dlouhé době na dlouhé výpravě v obchoďáku
a co nevidím? všude - na čelenkách nebo jako brože (nezáleží na tom v jakém pojetí) jsou zipové kytky, mašle
já se vážně musela smát, protože toto co je níže jsem dělala asi před půl rokem jen tak, z nudy a z přebytku zipu (měl urvaný jezdec a co jiného s tím??)
a to bych nebyla já, kdybych to nenosila - famfáry prosím - v hlavě
jaké překvapení
obchodní řetězce si na mne napíchly štěnice (a takhle to potom dopadá - zipové záplavy)
působí to trochu namyšleně? ono to asi trochu namyšlené i bude ;)
kytka

...protože na Rychtě natřeli vchodové sloupy...

8. července 2010 v 17:50 | Miky |  Ze zápisků.
jsem v jiném světě, ve stvětě kulturních zážitků
a co za to může?
klidně a s čistým svědomím to sveďme na Oscara Wilda
Jak je důležité mít Filipa - to je tak geniální
jasně, Obraz Doriana Graye a Strašidlo Cantervillské jsou také dokonalé knížky, ale tohle?? zírám s otevřenými ústy a vyceněnými zuby
pouštím se do Ideálního manžela.... snad nezklame má očekávání

říká vám něco jméno Harvey Milk? mělo by....
právě o tomto pánovi byl totiž natočen skvělý film (hlavní role Sean Penn, vedlejší Emile Hirsch)
ne že by byl důležitý jen ten film, jde hlavně o jeho osobu
mimochodem, měli jste někdy kamaráda zamilovaného do vaší lesbické kamarádky? opravdu to dá psychicky zabrat
svádím na to fakt, že se tu už asi hodinu cpu oříškovým tvarohem, který mi nikdy nechutnal, ale aktuálně to nějak nevnímám

mimo jiné - jsem zažrána do FlashForwardu (serál) => nemůžete po mě chtíl tu nepříjemnou činnost říkající si myšlení

Zelené Božstvo na Výstavišti dne 29.6.2010

6. července 2010 v 20:33 | Miky |  Z kultury.
Nějaká nedotknutelná síla mě konečně donutila sepsat tento článek. Jestli to ta síla dotáhne až do konce.... To se teprve uvidí.
Bylo nebylo....
Uznávám, je to divný a absolutně neoriginální začátek. Ale tak už to se začátky bývá, jsou zdlouhavé a nezáživné. Ale co, člověk si zvykne. Musí si zvyknout.
Psal se den 29. měsíce června
Jo, to taky není zrovna nejpovedenější, ale je to tak.
29. června 2010 se mi splnil jeden z mých životních snů. A sotva se splnil, chtěla jsem, aby se plnil pořád dokola a nepřestával. Jenže..... je to zmetek.
Víkend před tím osudným dnem jsem měla opravdu napilno, v pátek vlakem ke kamarádce do Frýdlantu. Gratulace, prosím - zvládla jsem tři přestupy (fakt, že jsme jely dvě se pokusím moc nevytahovat, mohlo by to ubrat na efektu). A v sobotu odpoledne zase zpět, téže vlakem. V Turnově na nádraží se mi povedlo ukořistit toto:
plakát

punk ten nikdy neumírá

4. července 2010 v 23:08 | Miky |  Z kultury.
N.V.Ú. - HRAČKA



N.V.Ú. to říkají jasně, netřeba k tomu ještě něco dodávat ;)

Vildo, nekoukej se tak

4. července 2010 v 13:25 | Miky
titulku titulkovitý, co já do tebe jen napíšu....
totiž ač se to někomu nemusí zdát, titulek je vlastně skoro NEJDŮLEŽITĚJŠÍ v celém článku
myslím, že to tak děláme všichni ne?
otevřeme... dejme tomu seznam.cz a podle titulku se rozhodujeme, zda-li si daný článek přečteme nebo ho jen tak přejdeme, jako by vůbec nebyl
a přitom jeho obsah vůbec neemůsí být špatný, může být klidně životně důležitý, extrémě vtipný.... na tom už nesejde. Prostě si ho hodíme do škatulky "nuda". A stejně tak u knížek.... ach ten prokletý první dojem

hahaha jsem pohlcena konzumem

a máme to za sebou.... nebo před sebou???!

1. července 2010 v 13:42 | Miky |  Ze zápisků.
ano, klasicky jako každý myslím školní rok
a úspěšné dokončení kvinty s vyznamenáním
už od listopadu nás děsí, že sexta bude nářez, nevěřím, tohle říkají každý rok
svou slavnou státnici z jazyka anglického odkládám na neurčito (vlastně určito, bude to septima, přijde mi to jako rozumný kompromis)
ach jaká slast, pořád ještě mám na sobě pyžamo  a ucucávám kafe, které světe div se, není z automatu
plánovala jsem jít do knihovny, ale to dost možná nestíhám
tak jako tak mám rozečtený Mechanický pomeranč