Červen 2010

just a fiction

24. června 2010 v 16:34 | Miky |  Ze zápisků.
"Ty nežiješ v bytě, tohle je hašišové doupě", pravil otec při vstupu do mého království. A měl pravdu. Všechno oblečení načichlé vanilkovými či jablečnými (záleží na tom?) tyčkami a parapet posetý popelem. Zarytě mlčím a pozoruji, jak se na obličeji mého zákonného zástupce pozvolna objevuje úsměv. "Ty jsi moje dcera." A víc jsem slyšet nepotřebovala.

jak jsem The Clash vyměnila za včelku Máju

23. června 2010 v 17:06 | Miky |  Z kultury.

chacha cha smějme se všichni
ano, ta holka co si o sobě myslí jak není tvrdá před xy lety navštívila koncert Monkey Business

...a já se jdu chlubit cizím peřím...

17. června 2010 v 21:30 | Miky
šok
šok
šok
vyprodáno
šok
šok
šok
šok

zase jednou beznadějná

17. června 2010 v 20:55 | Miky |  Ze zápisků.
praštěně zamilovaná
ach ano, mé pravé já je zpět
v plné síle
te quiero, te quiero, te quiero, te...., .....
začínám mít pocit, že svůj život tak úplně neovládám
jsem pozorovatel

chorý mozek na scestí

12. června 2010 v 22:40 | Miky |  Ze zápisků.
po absolutné vyčerpávajícím týdnu, ve kterém jeden den se rovnal souboji na život s časem se hlásím v absolutné neobvyklou hodinu
každý normální člověk se přeci teď smaží v Koso, Posilce či podobné instituci
otázkou však zůstává, co JE normální
normální = očekávaný způsob chování, reakce
ale já od sebe očekávám chování takové, jaké právě uskutečńuji
takže takhle:
každý normální člověk v mém slova smyslu je pěkně doma a klepe si výplody svého chorého mozku do klávesnice
abych řekla pravdu, tak čekám, až mi něco zkazí  tak dokonale jedinečný den jako je ten dnešní
vlastně to začalo docela nevinně...
krajské přebory
nebudu to protahovat, jsem bronzově kovová
což mě však nechalo docela chladnou, žral mě jeden výjmečný mladý muž
dost možná mezi námi proběhl i nějaký ten vztah
a....
já ho mám prostě ráda
naše přátelství došlo až tak daleko, že jsme se přestali zdravit
a dnes... nechápu co se to stalo....
jsme spolu strávili celý den
toť vše a jinou pointu nelze čekat

pak snad už jen zfriscování a večerní piknik v obchoďáku u cedule s nápisem zákaz konzumace potravin

a co dělám krom toho, že se učím, trénuji a lenoším?
začíná se mi tu hromadit zástup filmů říkajících pusť si mě a ještě věčí hromada knížek říkajících přečti mě
a protože se nemohu rozhodnout, neděkám radši nic
poslední dobou přijdu ze školy, plácnu sebou na židli, pustím si xoxo čí haraji sims
pak pádím na trénink, zpět domů,do kauflandu pro jídlo, učení cca od 10 večer do 1 hodiny ranní
jsem vyšťavena a společensky unavena se ubírám na lože